Václav Daněk, majitel společnosti Ridera, realizuje v Ostravici jednu z nejvýznamnějších investic své kariéry. Nová Pila Ostravice pro něj neznamená jen obnovu rozsáhlého brownfieldu, ale také návrat života do místa, které v minulosti patřilo k důležitým centrům obce. V rozhovoru popisuje historii areálu, jeho budoucí fungování, architektonickou koncepci i to, proč má pro něj projekt také silný osobní rozměr.
Kdy a čím začala spolupráce skupiny Ridera s Ostravicí a které momenty považujete za rozhodující pro nastolení důvěry mezi investorem a obcí?
Když jsem v roce 2013 kupoval areál bývalé arcibiskupské pily v Ostravici, poznal jsem i tehdejšího starostu Miroslava Mališe. Už tehdy jsem vnímal, že obci velmi záleží na tom, co se s tímto v té době mrtvým územím stane, protože jde o mimořádně důležité místo přímo v centru Ostravice. I to pro mě hrálo roli při rozhodování, zda do tak velkého záměru vstoupit. V dalších letech se ukázalo, že spolupráce s obcí má dobrou úroveň, a to platí i dnes. Se současným vedením obce v čele se starostkou Pavlínou Stankayovou jsme v pravidelném kontaktu. Paní starostka zcela přirozeně hájí zájmy obce a jejích obyvatel a při jednáních s námi je v tomto směru důsledná. Považuji to za správné. U takového záměru musí obě strany otevřeně říkat, co považují za přijatelné a kam chtějí celé území posunout. Právě z toho pak vyrůstá důvěra, bez které by proměna bývalé pily nemohla fungovat.
Co vás přivedlo ke koupi areálu pily a jak jste při rozhodování vážil historickou hodnotu místa proti ekonomice projektu?
Areál jsem dobře znal ještě z dob, kdy pila fungovala, protože jsem dlouhá léta Ostravici často mavštěvoval. Když provoz skončil, lidé odešli a území zůstalo jako uzavřený brownfield. Původní vlastník mě oslovil a po krátkém jednání jsme se dohodli. Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Patnáct let jsem působil jako soudní znalec nemovitostí a udělal jsem přes pět stovek odhadů, takže jsem podobná místa uměl číst i profesně. Tady ale vedle odborného pohledu působilo ještě něco navíc. Ten areál má silný genius loci. Protéká kolem něj řeka, procházejí tudy lidé na Lysou horu, míří odtud návštěvníci směrem na Bílou. Tehdy to ale bylo zapomenuté centrum, které si říkalo o nový život. Zvažoval jsem samozřejmě i radikálnější variantu, hovořili jsme o bourání, protože technický stav řady objektů byl velmi špatný, negativně ho ovlivnila i voda a dlouhé roky bez údržby. Nakonec ale převážilo přesvědčení, že takové místo má smysl zachránit. Už čtrnáct let se snažíme vrátit mu nový obsah a novou energii.
Jaké aktivity dnes v areálu reálně fungují a které z nich chcete udržet i po dokončení nové výstavby?
Dnes už v areálu funguje WoodAréna, tedy upravená hala, která vznikla ve spolupráci s Liborem Uhrem a jeho týmem. Právě Libor Uher jako nájemce objektu patří k důležitým osobám proměny této části bývalé pily v živé multifunkční centrum. To spojení má jasnou logiku, protože Libor je s Beskydami a Ostravicí dlouhodobě spojený i svými dalšími aktivitami. Je například ředitelem extrémního závodu LH24 a ikonického závodu B7, a právě ve WoodAréně je jejich zázemí, odehrává se zde jejich start i medailový ceremoniál. Prostor dnes slouží také pro sportovní, kulturní i společenské akce. Konají se tu koncerty, konference, sportovní program a v zimní sezoně provoz doplňuje kryté kluziště Ice Rink. V areálu už nyní probíhají velké akce pro veřejnost a místo si vytváří vlastní návštěvnost podle sezony a typu programu. To považujeme za důležité i do budoucna. Nechceme, aby zde vznikl jen soubor bytových domů. Chceme zachovat sportovní, kulturní a společenskou funkci areálu, protože právě ta mu dává širší smysl.
Jak aktuálně probíhá proměna areálu a jaké hlavní funkce v něm postupně vznikají?
Proměna areálu postupuje po jednotlivých částech. Celé území má přibližně 6,6 hektaru. V zadní části, která má zhruba 3,5 hektaru, jsme odstranili zchátralé objekty a dnes tam funguje parkoviště pro 300 aut. Využívá se hlavně při velkých akcích. V centrální části dál opravujeme původní průmyslové objekty. dokončujeme soubor tří hal: Pilnice, Katrovny, WoodAreny. Jedna hala má přes 800 metrů čtverečních, druhá kolem 1300 metrů čtverečních a třetí, která slouží jako technické zázemí, zhruba 500 metrů čtverečních. U těchto objektů je nejtěžší citlivě propojit bezmála dvousetletou stavbu se současnými technickými a bezpečnostními normami tak, aby celek fungoval dlouhodobě a bez kompromisů. Současně opravujeme správní budovu, z níž vznikne turistická ubytovna pro padesát hostů. V přední části areálu už máme naprojektovaný bytový komplex Nová Pila Ostravice se 112 byty a obchodními plochami v parteru. Počítáme také s edukativním centrem, které připomene historii dřeva, dřevařství, Lysé hory, Ostravice i někdejší dráhy na Bílou. Naším cílem je, aby se areál proměnil v místo pro bydlení, služby, sport, kulturu i komunitní život.
Jakou skladbu služeb v parteru nové bytové části považujete za důležitou, aby areál fungoval pro místní obyvatele a nevznikla z něj jen uzavřená rezidenční zóna?
Počítáme s tím, že parter bytových domů nabídne služby, které budou mít skutečný význam pro každodenní život v obci. Mluvíme například o kavárně, pekárně nebo lékárně, tedy o provozech, které dávají smysl místním obyvatelům i návštěvníkům. Chceme, aby nová část areálu přirozeně navázala na obec a aby její služby ekonomicky obstály a zároveň pomáhaly tomu, že místo bude žít po celý rok.
Na základě jaké koncepce se projekt rodí?
V loňském roce jsme nechali zpracovat studii proveditelnosti celého areálu, která pro nás byla velmi důležitá. Měla tři etapy. První se zaměřila na to, jak je areál zakotvený v samotné Ostravici, v regionu i v širším rámci Moravskoslezského kraje a jaké místo zaujímá historicky i dnes. Druhá etapa sledovala, jaké činnosti mají v budoucím komunitním centru tvořit jeho přirozený obsah. Posuzovali jsme sport, kulturu, bydlení, služby i komunitní setkávání. Třetí etapa všechny tyto funkce ukotvila do časové osy tak, aby na sebe navazovaly, prolínaly se a navzájem si nepřekážely. Držíme se koncepce, podle níž areál nemá fungovat jako jeden monolit, ale jako promyšlený soubor částí s rozdílnou funkcí a tempem rozvoje. Jinou logiku má bydlení, jinou služby, jinou sportovní a kulturní část. Teprve jejich propojení může vytvořit celek, který bude pro život přirozený a dlouhodobě udržitelný.
S jakou základní vizí dnes architekti projektu pracují?
Dnešní architektonická práce navazuje na několik předchozích kroků. První myšlenkový rámec projektu vytvořil Josef Pleskot. Velmi si vážím toho, že se do této práce vůbec pustil, protože jde o mimořádně vytíženého architekta. Přinesl do projektu silné čtení místa a jeho genius loci. Právě on velmi přesně pojmenoval, že tady končí obec, začíná les, potkává se tu Morava se Slezskem, je tu řeka, Lysá hora a přirozený pohyb lidí. V tomto smyslu jde o výjimečné místo, které v podstatě vylučuje běžný, byznysový, developerský přístup. Na Pleskotovu vizi navázal skvělý regionální architekt Kamil Mrva, který zpracoval objemovou a zastavovací studii a zasadil původní myšlenku do konkrétnější prostorové logiky. Hledal podobu přirozeného centra Ostravice i vstupního bodu do Beskyd. V této linii dnes pokračuje Ateliér 38. Pro nás je důležité, aby architektura respektovala charakter místa a pracovala s ním citlivě, ne proti němu; aby brala v potaz jeho historickou stopu i velký krajinářský kontext.
Jaký máte osobní vztah k Ostravici a Beskydám a proč je pro vás projekt Na Pile důležitý i osobně?
Ostravici a Beskydy mám rád dlouhá léta jako místo výletů, pohybu a odpočinku. Na Ostravici jezdím jako turista skoro třicet let a kolem pily jsem prošel nesčetněkrát. Právě proto jsem toto území nikdy nevnímal jen jako developerskou příležitost. Je to místo s obrovským potenciálem, které si zaslouží citlivý přístup. Za první republiky byla Ostravice spádovým místem pro ostravské podnikatele a průmyslníky, měla silnou turistickou i společenskou roli a velký význam jí dodávala i železnice a dřevařský průmysl. Na pile tehdy pracovalo až dvě stě lidí, a ještě do roku 2011 šlo o živý provoz. My se dnes v určitém smyslu snažíme oprášit někdejší slávu tohoto místa a dát mu nový význam, ovšem s respektem k jeho historické patině. Chceme, aby Ostravice získala nový punc, ale neztratila svou identitu. Když se proměna bývalé pily povede, může znovu vzniknout přirozené centrum pro místní obyvatele, návštěvníky Beskyd i celý region.
Na jaké předchozí developerské projekty může Ridera v Ostravici navázat a v čem je pro vás práce Na Pile Ostravice výjimečná?
Zkušenosti si neseme z předchozích vlastních rezidenčních projektů, zejména z Rezidence Keltičkova a z Bydlení EMA v Ostravě. Ty nám ukázaly, jak důležité je dobře nastavit ekonomiku, provozní logiku i standard bydlení a jak má fungovat propojení developmentu se stavební částí skupiny. Dnes tyto zkušenosti využíváme i Na Pile Ostravice. Je to náš dosud největší a zároveň nejsložitější projekt, protože v sobě spojuje obnovu brownfieldu, bydlení, služby, veřejný prostor, kulturní a sportovní obsah i vztah k obci a krajině. Navíc ho zatím financujeme bez dotací, bez úvěru a bez dluhu, čistě z prostředků, které firma vydělala. I tím se liší od běžné developerské logiky. Osobně je mi tento projekt blízký také proto, že na něm pracuji společně se synem. Je ekonom, developmentu se věnuje už řadu let a postupně se vyprofiloval ve velmi zkušeného manažera. Vedl projekty Keltičkova i EMA, dnes stavíme Petruškovu a před námi je také velký projekt Elza v Ostravě-Porubě, který připravujeme společně s Luďkem Sekyrou. Syn tak už dávno není začátečník. Má vlastní pohled, vlastní energii a stále větší odpovědnost. Pro mě je důležité sledovat, jak přirozeně dorůstá do role člověka, který jednou ponese značku Ridera dál. I v tom je Nová Pila výjimečná. Neproměňuje se tu jen významné místo v Ostravici, ale také se tu přirozeně potkává zkušenost jedné generace s nástupem té další.
