Transformace energetiky podle Josefa Kotrby, výkonného ředitele Svazu energetiky ČR, vyžaduje, aby elektroenergetika, plynárenství a teplárenství přestaly fungovat proti sobě a začaly se doplňovat v jednom systému. V rozhovoru vysvětluje roli plynu a kogenerace při růstu obnovitelných zdrojů, realistický mix pro CZT a také to, proč svaz tlačí na kapacitní mechanismy jako podmínku pro výstavbu stabilních zdrojů.
Proč vznikl Svaz energetiky ČR?
Hlavním impulsem bylo, že transformace energetiky vyžaduje mnohem těsnější spolupráci jednotlivých sektorů. Plyn bude hrát stále významnější roli jak v elektroenergetice, tak v teplárenství. To pak může díky vysoce účinné kombinované výrobě elektřiny a tepla (KVET) významně přispět ke stabilitě dodávek elektřiny.Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů přitom zvyšuje nároky na flexibilitu systému, kterou vedle bateriových úložišť a decentralizovaných řešení zajistí zejména plynové a kogenerační zdroje. Historicky mezi těmito segmenty panoval spíše konkurenční vztah. Do budoucna však musí fungovat jako vzájemně se doplňující systém a úkolem svazu je tento posun aktivně podporovat.
Které legislativní nebo regulační změny teď podle vás rozhodnou o tempu transformace energetiky a co dnes brzdí investory?
Vloni byla spuštěna nová podpora KVET. Klíčovým úkolem pro letošek je prosazení kapacitních mechanismů, které umožní výstavbu nových zdrojů. Ideálně takových, které jsou schopny dodávat energii dlouhodobě a stabilně. Na návrhu a notifikaci tohoto mechanismu aktuálně pracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, přičemž i náš svaz se do tohoto procesu aktivně zapojuje. Ambici dosáhnout notifikace, vypsání i vyhodnocení aukce ještě v letošním roce považujeme za velmi pozitivní signál.
U soustav centrálního zásobování teplem se často vede spor „plyn vs. biomasa vs. odpad“. Jak byste dnes skládal realistický mix pro CZT v horizontu let 2030 až 2035?
Do budoucna půjde nevyhnutelně o kombinaci těchto zdrojů. Biomasa je z hlediska udržitelnosti vhodným řešením, avšak problémem může být její dostupnost. Energetické využití odpadu přichází v úvahu zejména ve větších sídlech. Plyn má výhodu univerzálnosti. Je schopen obsloužit velké i malé zdroje, je dostupný a jeho dodávky jsou v posledních letech dostatečně diverzifikované. Zároveň je možné ho do budoucna ozeleňovat přimícháváním biometanu.
Energetická efektivita v budovách i průmyslu se nehne bez chytrého řízení, flexibility a rychlejší modernizace sítí. Kde má stát hledat největší návratnost veřejných prostředků?
Nejvyšší návratnosti lze často docílit kombinací úspor, změny zdroje energie a chytrým řízením. Zejména u větších spotřeb i u samotného zdroje tepla stojí za úvahu kombinovat elektřinu pro období s nízkými cenami elektřiny a plyn pro špičkovou spotřebu v zimním období. Pochopitelně přechod od prostého vytápění ke kogeneraci a kombinovaným zdrojům tepla předpokládá složitější řízení – optimalizaci výroby a chytrý prodej elektřiny. Je to složitější, než dotovat jednoduchá řešení, ale určitě to stojí za to.
Aktuálně se řeší bezpečnost a odolnost energetické infrastruktury. Kde jsou kompetenční šedé zóny mezi státem, provozovateli a regulátorem?
Kompetenční nejasnosti vznikají především na rozhraní bezpečnostní politiky státu, regulačních pravidel a investičních povinností provozovatelů. Typicky jde o otázku, kdo má nést náklady na opatření, která mají charakter veřejného zájmu. Provozovatelé a investoři jsou jistě připraveni nést svůj podíl na těchto nákladech, ale i zákonodárce a regulátor by měli brát v úvahu, že v současnosti nesou také obrovské investiční nároky samotné energetické transformace.
