Barbara Krystyna Tuge-Erecińska, chargé d’affaires a.i. Polské republiky v České republice, v rozhovoru popisuje, jak Polsko i Česko po ruské agresi urychlily odklon od ruských surovin a posílily energetickou bezpečnost. Vysvětluje, proč obě země stavějí dekarbonizaci na kombinaci obnovitelných zdrojů, jádra a přechodně také plynu a kde vidí prostor pro společné kroky v plynárenství, jádru i dopravní infrastruktuře. Přidává i tipy na polské regiony, které v posledních letech lákají stále více českých turistů.
Polsko a Česko v současnosti procházejí zásadní transformací svých energetických systémů. Jak hodnotíte kroky našich zemí v oblasti posilování energetické bezpečnosti?
Ruská agrese proti Ukrajině zásadním způsobem proměnila architekturu energetické bezpečnosti v Evropě. V této otázce dlouhodobě zastávají shodný postoj: energetická bezpečnost musí být založena na diverzifikaci zdrojů energie i dodavatelských tras a zároveň na rozvoji přeshraniční přenosové infrastruktury. Polsko se již v roce 2022 zcela odstřihlo od dovozu ruského plynu díky zprovoznění plynovodu Baltic Pipe a rozvoji LNG terminálu ve Svinoústí. V roce 2023 jsme také ukončili dovoz ruské ropy. Také Česko systematicky snižovalo svou závislost na ruských surovinách, přestože jeho vnitrozemská poloha představovala složitější podmínky. Díky rozvoji infrastruktury, včetně projektu TAL+, a díky koordinovanému postupu české vlády a společnosti Orlen Unipetrol pochází již více než rok veškerá ropa zpracovávaná v českých rafineriích z neruských zdrojů. Obdobného výsledku bylo dosaženo i v oblasti plynu. Lze proto konstatovat, že tuto část transformace naše země zvládly vzorově. Zároveň však stojíme před další, neméně náročnou výzvou – postupným odklonem od uhlí a dekarbonizací energetiky. Polsko i Česko v této oblasti uplatňují pragmatický přístup: rozvoj obnovitelných zdrojů musí být doprovázen posilováním stabilních, bezemisních jaderných kapacit a v přechodném období rovněž využitím plynových zdrojů.
Které oblasti polsko-české spolupráce v energetice považujete za nejperspektivnější?
Perspektivních oblastí je hned několik, přičemž mimořádně zajímavé příležitosti se otevírají v dodávkách zemního plynu – jeho strategický význam poroste s tím, jak budeme postupně opouštět uhlí. Česko v současnosti dováží plyn prostřednictvím německých a nizozemských LNG terminálů a německé přepravní soustavy, zatímco Polsko většinu plynu dováží prostřednictvím plynovodu Baltic Pipe z Norska a také prostřednictvím LNG ze Spojených států a Kataru přes terminál ve Svinoústí. Přibližně za dva roky budeme mít také plovoucí terminál LNG (FSRU) v Gdaňském zálivu s možností dalšího rozšíření, ukáže-li se, že naši sousedé, včetně České republiky, by rádi využili jeho kapacitu. Ačkoli mezi Polskem a Českem dosud neexistuje přímé vysokokapacitní plynové propojení, fungují propojení mezi Polskem a Slovenskem a dále mezi Slovenskem a Českem. To otevírá možnost přepravy plynu z polského FSRU do Česka prostřednictvím slovenské přepravní soustavy – a to bez nutnosti zásadních dodatečných investic. Tento potenciál bezesporu stojí za bližší společné posouzení.
V oblasti jaderné energetiky se Polsko a Česko rozhodly pro odlišné technologické partnery – Polsko pro společnost Westinghouse, Česko pro KHNP. I přes tuto odlišnost zde existuje značný prostor pro spolupráci jak na úrovni podniků, tak regulačních orgánů. Obdobná situace platí i v oblasti malých modulárních reaktorů (SMR). Ačkoli jednotlivé projekty vycházejí z odlišných technologických řešení (GE Hitachi v Polsku, Rolls-Royce SMR v Česku), iniciativy jako projekt reaktorů BWRX-300 společnosti OSGE, která působí v obou zemích, mohou vytvořit pevný základ pro užší spolupráci. Obě země rovněž spolupracují v rámci neformálního „jaderného klubu“, jehož cílem je podporovat rozvoj jaderné energetiky v Evropské unii.
Jaké další oblasti spolupráce považujete za klíčové pro rozvoj hospodářských vztahů?
Klíčovou roli zde hraje dopravní infrastruktura. V minulosti jsme v této oblasti čelili značným deficitům, ty však postupně překonáváme. Hlavním projektem v současnosti je propojení české dálnice D11 s polskou rychlostní silnicí S3, které v nadcházejících letech vytvoří nový dopravní koridor spojující Baltské moře se střední Evropou. Tento projekt má zásadní význam nejen pro komfort a plynulost osobní dopravy, ale především pro efektivní přepravu zboží. Polsko systematicky investuje do rozvoje svých námořních přístavů a rozšiřování silniční infrastruktury, čímž posiluje jejich dostupnost i pro české exportéry a importéry, z čehož mohou obě naše ekonomiky jen těžit. Za zmínku stojí rovněž rostoucí potenciál spolupráce v oblasti obranného průmyslu, kde obě naše země disponují silnými a často komplementárními kapacitami.
Turistický ruch mezi našimi zeměmi rekordně roste. Jaké regiony Polska byste doporučila českým turistům?
S potěšením sledujeme rostoucí popularitu Polska mezi českými turisty. Již několik let evidujeme dynamický nárůst návštěvnosti ze strany českých hostů a předběžné odhady za rok 2025 hovoří přibližně o jednom milionu českých návštěvníků. Tento trend podporuje mimo jiné i rozvoj nových železničních spojení, například vlakové linky Baltic Express. Velké oblibě se těší pobřeží Baltského moře, nicméně ráda bych české turisty pozvala také k návštěvě dalších krás Polska. Za zmínku stojí například Dolní Slezsko, které se nachází v bezprostřední blízkosti českých hranic a je proslulé svými tajemnými hrady. Unikátní zážitky nabízejí rovněž regiony Varmie a Mazur s množstvím jezer a příležitostí k aktivnímu odpočinku v nedotčené přírodě. Milovníkům divoké přírody, bohaté kultury a kvalitní cyklistické infrastruktury mohu doporučit rovněž Bělověžský prales a region Podlesí.
