Prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., dr. h. c., MBE, emeritní profesor anglické literatury, se narodil do rodiny architekta a japanoložky v negativní době nacistické okupace. Možná právě proto je jeho celoživotním krédem šířit pozitivní energii. V současné době patří mezi prestižní překladatele Shakespearových her a básní do češtiny. Je čestným členem Řádu britského impéria za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice. Velmi si váží i udělení hlavní Národní ceny projektu Česká hlava. V letošním roce získal literární ocenění Magnesia Litera v kategorii Kniha roku za titul Shakespearova Anglie, vydanou nakladatelstvím Academia.
Pane profesore, nejdříve mi dovolte poblahopřát Vám k získání knižní ceny Magnesia Litera Kniha roku 2021 za knihu Shakespearova Anglie, Portrét doby, kterou vydalo nakladatelství Academia. Co Vás přivedlo od překladů Shakespearových děl k zmapování Anglie své doby v češtině?
Geneze této knihy začala vlastně už v roce 1983 mým prvním překladem Shakespeara. Byla to svatební či sváteční komedie Sen noci svatojánské. Abych ji mohl dobře přeložit, musel jsem znát nejen text hry v raně moderní angličtině včetně dobového erotického slangu, ale také mnoho jiných věcí. Zajímalo mě například, jak vypadala alžbětinská svatba. Co znamenala v myšlení a cítění Shakespearových současníků? Jak chápali alžbětinci lásku? Jaký byl vztah muže a ženy? Těch otázek bylo bezpočet a zdaleka nešlo jen o dobové reálie, ale především o myšlení a cítění lidí Shakespearovy doby. A podobně vypadaly přípravné práce spojené s překladem každé z osmatřiceti Shakespearových her. Na knihu Shakespearova Anglie, Portrét doby jsem si troufl , až když jsem měl za sebou překlad celého Shakespearova díla a detailní studie všech jeho her a básní. Zatímco kniha Shakespeare a jeviště svět (Academia 2010) je souborem esejů zaměřených na Shakespearovo dílo v kontextech anglické a evropské renesance, Shakespearova Anglie (Academia 2020) se pokouší dramaticky představit čtenářům Shakespearovu dobu. Tento portrét doby má dvojí optiku. Pokouší se o co nejširší záběr lidí a společnosti od králů až po prostitutky, zloděje a další lidi na okraji, zároveň o pohled zblízka. Čtenář se dozví, jak lidé Shakespearovy doby žili, jak umírali, jak se milovali, jak se nenáviděli, jak a proč se vzájemně vraždili, jak a čemu se smáli, co brali vážně a čemu věřili, jak vydělávali peníze a jak je utráceli, jak se vzdělávali, jak chápali svět, vesmír a sami sebe, ale také jak jedli, jak se oblékali, jak bydleli, jak se česali, jak si čistili zuby, jak se myli a kam chodili na záchod.
Jste profesorem anglistiky a překladatelem. Jakou roli, dle Vašeho názoru, bude hrát anglický jazyk po brexitu v rámci Evropy?
Je možné, že po brexitu dojde k jistému oslabení angličtiny jako jednacího jazyka EU a k posílení francouzštiny a němčiny. Ale na faktu, že angličtina je hlavním dorozumívacím nástrojem dnešního světa, se podle mého soudu nic nezmění.
Texty Williama Shakespeara jsou studnicí inspirace, jak žít či nežít. Které dílo, verš, postava či myšlenka Vás v životě nejvíce ovlivnily? Proč a jak?
Odpověď na tuto otázku je téma pro další rozsáhlou knihu. Neustále mě provází Sonet 66, zvláště verš „jak pokřiví se každá čistá věc“. Lidské dějiny, ale i naše současnost dokazují, jak univerzální je to postřeh. Protože však chci šířit pozitivní energii, chtěl bych tuto citaci vyvážit prvním veršem Sonetu 75: „Jsi pro mě, lásko, chlebem vezdejším.“ Tento verš pojmenovává největší téma celého Shakespeara a vlastně i celé západní kultury a civilizace. Všimněte si, že ten verš může být oslovením milované osoby, ale zároveň i definicí lásky jako takové. Ani ten lehce biblický nádech tohoto překladu není náhodný. Nejen svatba, ale i láska byla pro Shakespeara svátostí.
Děkujeme za rozhovor.
Text: Hana Velkoborská
Foto: Michaela Říhová – Magnesia Litera, Jakub Hněvkovský – Magnesia Litera, Tomáš Belloň
