Michal Fleischmann pochází z diplomatické rodiny, žil a studoval ve Francii. Po návratu do Československa zakládal a řídil první českou soukromou rozhlasovou stanici, následně řídil francouzskou mediální skupinu v ČR. V roce 2018 obdržel nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie. Roku 2020 se stal českým velvyslancem ve Francii.
Česko-francouzské vztahy se dají vysledovat již ve středověku. Na jaké úrovni jsou dnes a jaké jsou před námi výzvy?
Máte pravdu, vztahy s Francií mají dlouhodobé kořeny. Vy zdvihl bych diplomatické mise Jiřího z Poděbrad v polovině 15. století, kdy český král apeloval na francouzského krále Ludvíka XI. a další země, aby se sjednotily ve „společenství národů“ a chránily „Evropu“ před tureckými nájezdy. Není století, kdy by české země nemířily do Francie. Také Československo vzniklo de facto na území Francie, když v roce 1918 prezident Francie Raymond Poincaré v doprovodu Edvarda Beneše předali v Darney českým a slovenským legionářům prapor, kterým Francie, jako první velká mocnost, potvrdila právo Čechů a Slováků na samostatnost a vlastní stát. Je nesčetně vzpomínek na naše vojáky z druhé světové války bojující společně s Francouzi. Poválečná doba byla dobou neskutečného propojování našich kultur, což můžeme právě teď sledovat při veleúspěšné výstavě Toyen, která se po Praze představí v březnu v pařížském Musée d´Art Moderne. Kdo psal, maloval, sochařil, jezdil mezi Prahou a Paříží, od Bretona přes Aragona po Sartra. Už mezi válkami byla Francie ekonomicky nejvýznamnější partner. Pak pravda ticho. Nesmíme zapomenout na návštěvu Françoise Mitterranda v prosinci 1988 a jeho setkání s disidenty pod vedením Václava Havla, což byl neodvratný signál, že komunistickému režimu dochází dech. Když to shrnu, řekl bych, že naše dnešní vztahy reflektují vše předešlé a jsou na úrovni blízkého partnerství. Jiřímu z Poděbrad se vlastně vše povedlo. Jsme společně v Evropské unii, máme tedy jeden zásadní společný zájem: silnou a odolnou Evropu. Francie je pátým největším obchodním partnerem ČR a čísla vzájemného obchodu neustále rostou. V České republice působí kolem 500 francouzských firem a naopak naše firmy se stále více prosazují ve Francii. Máme společné výzvy jako například nedávný ohromující úspěch ve společném prosazení v rámci EU atomové energie jako čisté. Naši autoři mají literární a umělecké úspěchy, například spisovatelka Lenka Horňáková-Civade, Patrik Ouředník nebo Pavel Hák. V Paříži žije Milan Kundera, Francouzi považovaný za jednoho z největších světových spisovatelů. V sochařině jen tak namátkou Vladimír Škoda a v malířství Filoména Borecká, Tereza Lochmannová nebo v performancích Brigita Zrůstová. Protože jsem dlouhodobě působil v rádiích, nemohu necitovat Denisu Kerschovou, která uvádí denně pořad o hudbě na Radiu France Musique. Je mnoho těch, kteří ve Francii představují naše češství, a není zde dost stránek, abych citoval všechny naše úspěchy. Jistě, mělo by jich být ještě mnohem více.
„Francie a Česká republika mají jednoznačně
společné chápání důležitosti kulturního
zázemí. Není ekonomického úspěchu bez
kulturních vědomostí.“
Vy sám máte k Francii blízko i osobně. Jak je dnes Česká republika vnímána ve Francii?
Protože jsem ve Francii žil dlouhá léta a pak mezi Českou republikou, mohu pouze konstatovat a rád, že pohled nebo znalost České republiky se posunuly neskutečným způsobem. Za mého mládí valná většina Francouzů hledala Československo na mapě. Pak přišel rok 1968 a na chvilku jsme se dostali alespoň do střední Evropy. Potom, po invazi, ticho, nic. Sem tam těžce vydobyté články v novinách, pořady v rádiu. Naštěstí ohromující úspěch tzv. české filmové vlny, která přetrvává dodnes, a fenomenální úspěch Milana Kundery. Hrabal, Škvorecký, můj otec spisovatel, překladatelé Francois Kerel nebo Milan Kepel značně poukazovali na existenci naší země. Pak „boj za Havla“ českých exulantů informoval o neblahém stavu země. Dnes valná většina obyvatel země galského kohouta identifikuje Prahu, Českou republiku. Praha je považována za jedno z nejkrásnějších měst, pochopitelně po Paříži. Jistě žádná iluze, nejsme středem pozornosti, ale jsme v Evropské unii a rovnocenní partneři. Naše pověst je skvělá pro ty, kteří nás znají o něco více. Když se řekne Čech, ti Francouzi, kteří s nimi pracovali, kvitují profesionalitu, pracovitost, vlídnost, respekt k evropským hodnotám. Někdy zazní, že dostatečně nepíší zprávy, že si věci dělají po svém, ale to můžeme říct též o Francouzích. Co se zásadně změnilo, to je Francie jako taková. Že se změnila Česká republika, to víme sami dobře, ale že Francie bude tolik otevřena Evropě, bude sdílet poznatky, zkušenosti a bude uznávat kvalitu, která přichází odjinud, to je přerod. Sleduji studenty (mám v Paříži dceru na Sorbonně) a shledávám je podobnými, až rovnými. Mám nemalé zkušenosti s francouzskou administrativou a i ta udělala mílové kroky. Přestala být sebestředná. To neznamená, že by nehájila vlastní zájmy, ale slyší na to, co říká druhá strana, vede dialog a je v očekávání toho, co třeba my Češi řekneme na témata, která hýbou realitou. Je na nás dospět k tomuto poznání „nové“ Francie a naučit se více se prosazovat, pojmenovat naše úspěchy a bez komplexu je lépe a více komunikovat. V mnohých otázkách se tak děje jako například ve vědě nebo v počtu startupů.
Působil jste v privátních médiích, víte, co je řízení firmy. Jaké jsou dnes možnosti a příležitosti pro české firmy ve
Francii?
Jsme v Evropské unii, a to je podstatné. Možnosti a příležitosti odpovídají danému faktu. To, co je možné v České republice, je možné ve Francii. Je zde stejná zákonitost. Jistě existují odlišnosti dané historií nebo někdy i neznalostí pravidel EU, ale jde o malé odchylky. Jsme silní v automobilovém průmyslu, máme expertizu v jaderném průmyslu, jsme země s vyspělou průmyslovou základnou. Jako exportní země umíme obchodovat. Není dne, kdybychom nedostali na zastupitelský úřad dotaz na možnou spolupráci s českými podniky a naopak. Organizujeme setkání, semináře, prezentace českých podnikatelských záměrů, od výroby nábytku přes nemocniční lůžka po mladé inovativní firmy. Agentura CzechTrade, která má ve Francii rovněž své zastoupení, mapuje a napomáhá, vynakládá nemalé úsilí, aby čeští podnikatelé měli stánky na francouzských veletrzích. S agenturou CzechTrade úzce spolupracujeme a naše služby se vzájemně doplňují. Tam, kde je naše expertiza na vysoké úrovni, tam čeká českou podnikatelskou sféru ve Francii úspěch. Jen si věřit a nemít strach.
Letošní rok se dá nazvat „francouzsko-českým rokem pro Evropu“. Jaká jsou společná témata?
Vypadá to tak a děje se tak. Od 1. ledna předsedá Radě EU Francie a Česká republika převezme pomyslné žezlo 1. července 2022. Témata se debatují už nejméně dva roky. Mnoho témat bude ještě na stole a dostávají pevnou formu. Již jsem citoval atomovou energii, tedy to, kam patří tzv. taxonomie, dále ochrana našich vnějších evropských hranic, ale také naše přítomnost v Sahelu. Vedeme intenzivní diskuse o integraci zemí západního Balkánu do EU. Hledáme společnou řeč co se týče vnitřního trhu, defi nujeme společné pochopení tzv. evropské autonomie. Společně zastupujeme obdobný názor na zdanění velkých internetových korporací, pravidel pro on-line komunikaci, sdílíme obdobný názor na právní stát. Otázka soběstačnosti a vše, co se týká pandemie covidu-19, je tématem celé EU, a tím pádem při českém předsednictví Rady EU i naší prioritní výzvou. Témat je mnoho a Francie si naplánovala velice ambiciózní plán otázek, které by chtěla buď dotáhnout, nebo otevřít.
Jak je ve Francii známá česká kultura a existují nějaké společné projekty pro letošní rok?
O významu a znalosti české kultury jsem se již zmínil. Francie a Česká republika mají jednoznačně společné chápání důležitosti kulturního zázemí. Není ekonomického úspěchu bez kulturních vědomostí. Kultura je značkou společného chápání světa, toho, čemu se říká společné evropské hodnoty. V Paříži, ale i v jiných městech plánujeme z naší strany putovní výstavy českých umělců, jednáme s Radio France a Českým rozhlasem o společném koncertu. Mám slib od France-Culture k noci českých rozhlasových her a France Inter bude každý týden informovat o dění v rámci CZ PRES. Na venkovním „plotu“ Velvyslanectví ČR v Paříži chceme představit několik výstav pro kolemjdoucí. Pochopitelně Toyen, která bude ozdobou našeho předsednictví v Paříži. Chceme uskutečnit repliku pražské zdi Johna Lennona a ukázat umělce EU, kteří se vyjadřují prostřednictvím „street art“. V pařížské Národní knihovně (Bibliotheque Nationale de France) uskutečníme klavírní koncert české hudby. V sídle UNESCO proběhne výstava Lidice a koncert Dana Bárty. Jednáme s městem Paříž, abychom nainstalovali „lavičku Václava Havla“ v Latinské čtvrti. V pařížské rue Bonaparte, kde sídlí České centrum, se připravuje kolem padesáti akcí. Výstavy, koncerty, performance, divadelní představení. Projektů je mnoho a nechci je teď všechny zmiňovat, dokud nebudou dotaženy. Je to mravenčí práce a není jisté, že vše stihneme za francouzského a našeho předsednictví. Důležité je, že s francouzskou stranou spolupracujeme a hledáme to, co by nejlépe vyjádřilo Evropu pohledem České republiky a Francie, protože předsedat Radě EU neznamená jen představit naše dílčí zájmy, ale zájmy Evropské unie.
Děkujeme za rozhovor.
Text: Vít Ruprich
Foto: Velvyslanectví ČR v Paříži
