Během posledních tří dekád se zahraniční investoři a investice stali integrální součástí české ekonomiky. Navíc, byť původ a vlastnictví investice je v zahraničí, jsou takové výrobní závody, datová centra, výzkumné ústavy nebo centra sdílených služeb české obchodní společnosti, které odvádějí v České republice daně a zaměstnávají tu řadu zaměstnanců. A ti opět v Česku platí daně, sociální a zdravotní pojištění, mají zde své rodiny a utrácejí tak vydělané peníze v české ekonomice.
Jsme součástí obchodně otevřeného světa a jsme na něm existenčně závislí. Budeme-li atraktivní pro zahraniční investice, platí to o to více pro investice domácí. Co můžeme (a musíme) udělat pro to, aby Česko bylo atraktivní destinací pro zahraniční investory v době postkoronavirové?
Být pozitivní. Nebudeme-li investice lákat a vítat, nepřijdou k nám, ale jinam. Pokud chceme získat investice, které si přejeme, je třeba na všech úrovních veřejné sféry mít znovu snahu posunovat věci kupředu. A to od obcí přes kraje po ministerstva. Tato snaha se vytratila už tak před pěti lety. Důvody pro to byly, ale krátkozraké – ekonomika se mění, pracovní síla i investice cirkulují a my musíme myslet střednědobě a dlouhodobě.
Zlepšit právní a regulatorní prostředí – máme nepřehledný právní řád a přebujelou legislativu. Nejhorší je to v oblasti výstavby spolu s ochranou životního prostředí uchopenou za špatný konec. Centrální úřady (MPO, MŽP, MZe i MMR) musí pružně komunikovat a problémy řešit společně.
Aktivně vyhledávat investice v postkoronavirové době. Vidím minimálně dva trendy. Přesun investic v důsledku změny globálních dodavatelských řetězců, jako dopad přehodnocení rizik po Covidu. V řadě případů půjde o návrat aktivit do Evropy a chceme, aby část toho šla k nám. Česko v rámci EU představuje ideální mix dobré pracovní síly, bezpečnosti, infrastruktury a přiměřených nákladů, a místo, kde se dobře žije.
Zlepšit investiční prostředí v Česku – legislativu, dopravní a energetickou infrastrukturu a profi lovat Česko jako hub pro nízkoemisní ekonomiku.
text: Kamil Blažek
foto: archiv AFI
