Areál bývalé pily v Ostravici dnes vstupuje do nové etapy. Abychom ale porozuměli tomu, proč má toto místo takovou váhu, je potřeba vrátit se hluboko do minulosti. Filip Klepek, zmocněnec správní rady Ridery pro projekt areálu Na Pile Ostravice a autor studie proveditelnosti, v rozhovoru vysvětluje, proč se právě tady soustředil dřevařský průmysl, jak se měnila role pily v různých obdobích a co její příběh vypovídá o celé obci.
Když se dnes hovoří o areálu bývalé pily, většinou se zmiňuje její budoucnost. Co podle vás nejvíc pomáhá pochopit jeho minulost?
Je důležité pochopit, že to místo nikdy nevzniklo samo o sobě. Bylo součástí velmi konkrétního systému, který tady fungoval po staletí. Na levém břehu Ostravice hospodařilo olomoucké arcibiskupství, které vlastnilo rozsáhlé lesy a postupně si kolem nich budovalo celý hodnotový řetězec – od těžby přes dopravu až po zpracování. Nejdřív se dřevo plavilo po vodních tocích pomocí klauz a hrablí, později přišla železnice a s ní úplně jiná efektivita. A to je pro nás důležité i dnes. Ne proto, abychom kopírovali minulost, ale proto, že ten princip „funkčního uzlu“ je přenositelný. Jinými slovy – to místo vždy dávalo smysl tehdy, když bylo napojené na své okolí a mělo v něm jasnou roli. A to je přesně otázka, kterou řešíme aktuálně.
V čem byla Ostravice pro dřevařský průmysl tak výjimečná?
Výjimečná byla hlavně tou kombinací. Vlastnictví lesů, dostupnost suroviny a postupně i infrastruktura. Arcibiskupství si poměrně brzy uvědomilo, že nestačí prodávat kulatinu, a začalo dřevo zpracovávat přímo na místě, aby zvýšilo přidanou hodnotu. Zásadní posun pak přišel s industrializací. Nejdřív menší vodní pily, ale skutečný zlom znamenala až moderní parní pila z přelomu 19. a 20. století.
Dějiny pily nebyly přímočaré. Které období považujete za skutečný zlom?
Za zásadní považuji období kolem přelomu 19. a 20. století a vznik moderní parní pily, konkrétně nový závod spuštěný kolem roku 1909 spojený s rozvojem železnice, která zásadně změnila logistiku. Nebyla to pouze technologická změna, ale změna měřítka a významu. Najednou bylo možné zpracovávat větší objemy a napojit se na širší trhy.
Jak moc proměnila železnice význam areálu?
Zásadně. Do té doby byla doprava dřeva limitovaná – buď plavení po řece, nebo formanské vozy v těžkém horském terénu. Zprovoznění tratě Frýdlant – Ostravice – Bílá v roce 1908 znamenalo, že se celý region napojil na širší dopravní síť. Pila v Ostravici bývala největším zaměstnavatelem v obci.
Co to vypovídá o jejím významu pro místní život?
Ukazuje to, že nešlo jen o výrobní areál, ale o podnik, který dlouhodobě formoval sociální a ekonomickou strukturu obce. Na pile a v navázaných lesnických provozech pracovaly desítky a později i stovky lidí. V určitých obdobích se tu řešilo i zaměstnanecké zázemí, bydlení nebo odborná příprava. Pila tak výrazně zasahovala do každodenního života Ostravice. Když se dařilo jí, mělo to dopad na obec. A když začala ztrácet konkurenceschopnost, pocítilo to celé okolí.
Areál prošel církevní správou, znárodněním i porevoluční privatizací. Co na tom považujete za nejzajímavější?
To, jak přesně se na osudu jednoho místa odrážejí velké dějiny. Vlastně tady čteme české a moravskoslezské 20. století v koncentrované podobě. Od velkého církevního majetku přes znárodnění a centrálně řízený průmysl až po tvrdé podmínky trhu po roce 1989. Každá tato etapa změnila způsob správy, investování i hospodaření. A zároveň ukázala, že samotná tradice nestačí. Jakmile podnik přestal technologicky a ekonomicky držet krok s novými závody, začal ztrácet půdu pod nohama. Každá tato etapa změnila způsob správy, investování i hospodaření. A zároveň ukázala, že samotná tradice nestačí. Jakmile podnik přestal technologicky a ekonomicky držet krok s novými závody, začal ztrácet půdu pod nohama.
Co vedlo k definitivnímu konci provozu v roce 2011?
Dlouhodobá ztráta konkurenceschopnosti, proměny trhu, střídání vlastníků, provozní výkyvy i obtížná ekonomika starého areálu. Takové podniky často nepadnou ze dne na den. Spíš se postupně dostávají do situace, kdy už nedokáží navázat na dřívější sílu, i když se je různí vlastníci snaží znovu oživit. V Ostravici je dobře vidět, že průmyslová tradice může být silná, ale sama o sobě budoucnost nezajistí.
Když dnes mluvíme o nové etapě areálu, co bychom si z jeho historie měli odnést především?
To nejdůležitější není samotná historie, ale schopnost pochopit roli toho místa v dnešní době a v širším kontextu. Historicky byl areál pevně navázaný na to, co region dával a potřeboval – lesy, těžbu, zpracování dřeva a logistiku. Dnes je ta situace jiná. Těmi klíčovými tématy už nejsou suroviny a průmysl, ale bydlení, turismus, volný čas, sport a infrastruktura, která musí fungovat přirozeně a v návaznosti na okolí. Areál bývalé pily má potenciál tyto potřeby zachytit a nějakým způsobem je integrovat na jednom místě. Ne jako izolovaný projekt, ale jako součást širšího fungování obce a regionu. Budoucnost areálu je nevyhnutelně spojená s budoucností Ostravice a širšího území. A zároveň platí i opačný vztah – to, jak se podaří nastavit a rozvíjet areál, bude mít přímý dopad na to, jak se bude vyvíjet obec i region jako celek.
Jaký způsob proměny takového areálu dává podle vás největší smysl?
Areál je potřeba chápat jako celek složený z částí, které mají různou logiku i tempo. Některé mohou přivádět lidi průběžně, jiné se mohou rozvíjet později. Právě u podobných území se ukazuje, že úspěch nevzniká jednorázovým zaplněním prostoru, ale postupným zabydlováním. Nejdřív musí lidé získat důvod tam chodit, místo používat a vytvořit si k němu vztah. Teprve potom dává smysl přidávat náročnější a pevnější zásahy.
Co z historie pily bychom si tedy měli pro novou etapu odnést především?
Že to nikdy nebylo obyčejné místo. Po generace tu existovala vazba mezi krajinou, prací, dopravou a místní ekonomikou. Areál byl vždy součástí širšího organismu obce, ne uzavřeným světem sám pro sebe. Právě proto má smysl znát jeho minulost do detailu, a proto jsem se s ní podrobně seznámil, než jsem začal připravovat studii proveditelnosti. Ne kvůli nostalgii, ale proto, aby další proměna navázala na skutečnou identitu místa a vracela do něj život v podobě, která bude pro Ostravici dlouhodobě smysluplná.
