Letošní ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl ponese téma Natura jako dramaturgickou inspiraci i jemně formulovaný závazek k od povědnému fungování. Ředitel Michal Medek mluví o operní tradici, první návštěvě London Symphony Orchestra, podpoře mladých talentů i o hranici mezi uměleckou odvahou a odpovědností vůči publiku a partnerům.
Proč jste zvolili téma Natura?
Původně šlo o dramaturgickou inspiraci. Hudební literatura je tématem přírody prostoupena od romantických krajinomaleb po moderní skladby o vztahu člověka a světa. Natura nám proto připadala jako přirozené a nosné téma, které drží program pohromadě a zároveň mu nechává žánrovou pestrost. Postupně jsme si ale uvědomili i širší význam. Nejde jen o přírodu jako inspiraci skladatelů, ale také o přirozenost v tom, jak festival funguje. Přemýšlíme o udržitelnosti provozu, ekologické stopě i zacházení s prostorem a energií. Nechceme z toho dělat heslo, spíš zavádět konkrétní opatření, která dávají smysl.
Jak silně vám program určuje zámecký areál?
Velmi silně. Druhé nádvoří litomyšlského zámku není jen kulisa, ale architektonický prostor s vlastní estetikou a akustikou, který vyžaduje specifickou dramaturgii. Ne každý titul, který funguje v koncertním sále, působí stejně přesvědčivě pod otevřeným nebem renesančního nádvoří.
Co může definovat letošní ročník?
Výlučnost festivalu vidím především v operní tradici. Bedřich Smetana byl v první řadě operní skladatel, proto i letos zůstává opera jedním z pilířů programu. Výrazným momentem bude Čertova stěna z Národního divadla Brno, jedno z nejzralejších Smetanových děl, které při nedávné premiéře silně zarezonovalo. Novou kapitolou je Operní líheň. Mladí instrumentalisté a pěvci pod vedením Jakuba Kleckera nastudují Smetanovu Hubičku. Projekt má vzdělávací i generační rozměr a může oslovit i publikum, které do Litomyšle přijede poprvé. Třetím milníkem bude historicky první vystoupení špičkového zahraničního orchestru. London Symphony Orchestra s Antoniem Pappanem posouvá festival do nové mezinárodní dimenze.
Na co se těšíte nejvíc?
Nejvíc na Operní líheň a nové nastudování Hubičky. Je to projekt vytvořený pro Litomyšl, propojuje mladé hudebníky a vrací do centra pozornosti Smetanovo dílo v živé interpretaci. Velkou radost mám i z toho, že naplno využijeme SmetaNOVÝ sál pro velký operní formát. Aida z Národního divadla v Praze s mezi národním obsazením ukáže, že dokážeme nabídnout produkce na nejvyšší úrovni i ve velkém scénickém měřítku. Těším se také na starou hudbu v podání Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 i na Českou filharmonii, a to jak v zahajovacím programu se Stravinského Svěcením jara, tak s Braniborskými koncerty. Právě šíře od mladé energie po světové špičky je pro letošní ročník určující.
Kde leží hranice experimentu?
Je to kombinace uměleckého záměru a očekávání publika, ale primární musí zůstat umělecký záměr. Festival si za léta vybudoval důvěru, takže může nabídnout i méně známé nebo náročnější tituly. Ukázal to loňský Honeggerův Král David, organizačně i finančně náročný projekt, který měl navzdory rizikům silný ohlas. Letos podobně uvažujeme o Stravinského skladbě Oedipus Rex. Současně ale musíme držet kontinuitu. Proto v programu zůstávají pevné body, jako jsou velké operní tituly nebo koncerty České
filharmonie. Nechceme podbízivou popularizaci, chceme citlivě vyvažovat ambici a odpovědnost.
Jak nastavujete vztahy s mecenáši a sponzory?
Je důležité rozlišovat mecenášství a sponzoring. Mecenášství stojí na filantropii a osobním vztahu k hudbě, festivalu a jeho hodnotám. Mecenáš nepodporuje festival kvůli přímé protihodnotě, ale proto, že mu věří. Sponzoring je jiný typ vztahu. Zahrnuje marketingové plnění, viditelnost, vstupenky i možnost využít festival jako platformu pro setkávání s partnery. Je to legitimní a důležité, ale pokud bychom hodnotu spolupráce měřili jen obchodní návratností, nikdy bychom se nedopočítali. Hranice je jasná: dramaturgie a charakter festivalu musí zůstat nezávislé. Partner může být vidět, nemůže ale určovat obsah. Jakmile by finance začaly tlačit na umělecká rozhodnutí, festival by ztratil důvěryhodnost.
Jakou roli mají Festivalové zahrady?
Vnímáme je jako otevřenou platformu, která rozšiřuje festival směrem k veřejnosti. Oslovují i ty, kteří si nekoupí vstupenku na hlavní večerní program, ať už z finančních důvodů, nebo proto, že nevyhledávají výhradně klasickou hudbu. Zahrady nabízejí pestřejší a volnější program od hudby přes debaty po divadlo a tanec. Jsou důležité i pro místní komunitu. Litomyšlané v nich mohou strávit odpoledne s rodinou a zažít festival bez bariér. Tento formát pomáhá budovat budoucí publikum a přirozeně propojuje festival s městem. Pro partnery představují citlivý způsob přítomnosti. Mohou podpořit konkrétní den programu, pozvat svou komunitu a být vidět bez agresivní komerce. I tady ale rozhoduje obsah a atmosféra.
