Bc. Jan Lát působí v rodinné firmě s prvorepublikovou tradicí, která se orientuje na diverzifikaci s cílem nestavět jen na jednom segmentu. Za své schopnosti řídit firmu byl oceněn titulem manažer roku 2021.
Jste tradiční česká strojírenská společnost, kde řídit technologický vývoj vyžaduje mít stanovené manažerské priority. Jaké jsou priority manažera roku, kterým jste se letos stal?
Nevím, jestli mé priority jsou typickým pohledem manažera roku, ale věřím, že lze obráceně říci, že mé priority přispěly k tomu, že jsem se manažerem roku 2021 stal.
Mou největší prioritou je kontinuita. Jsem si vědom toho, že navazuji na um předků, díky kterým jsme spolu se sourozenci mohli v roce 2007 naskočit do vedení funkční tradiční strojírenské společnosti, a toto vědomí zavazuje. Zároveň vidím, že máme v další generaci 8 nástupců, kterým chceme společnost předat fungující a s perspektivou.
Mám-li být konkrétnější, pak je pro mne nutnou podmínkou podnikat poctivě a ukazovat, že i bez jakýchkoliv úskoků a nepravostí lze v Čechách rozvíjet úspěšnou společnost.
Pro to, aby společnost vnitřně fungovala a rozvíjela se, považuji za zásadní dávat kolegům prostor k vlastnímu rozvoji. Všichni máme svou roli, ale dát prostor každému, aby se zapojil i do aktivit „mimo svůj kvadrant“, se mi opakovaně osvědčuje. Ukazuje totiž talenty i ambice a dává tak možnost k dalšímu rozvoji vlastních dovedností, a tím prospívá i společnosti jako celku.
Dopady energetické krize na průmysl můžeme sledovat každý den. Jakou výzvu v ní vidíte pro Vaše podnikání?
Zní to jako absolutní klišé, ale každá hrozba je i příležitostí. Dopad turbulencí na energetickém trhu pro nás může být na jedné straně zničující – 3 ze 4 výrobních závodů jsou energeticky velmi náročné, náklady na elektřinu a zemní plyn tvoří 4. nejvýznamnější nákladovou skupinu, ale na druhé straně právě díky tomu jsme si změn v nákladech na energie všímali jako jedni z prvních – již v květnu 2021 pro nás byl růst nákladů tak zásadní, že jsem zpracoval model indexace cen výrobků ve vazbě na energetickou burzu. S tímto modelem jsme začali konfrontovat naše zákazníky a do konce roku jsme měli s nejvýznamnějšími z nich uzavřenou dohodu o promítnutí dodatečných energetických nákladů do prodejních cen. Nebylo to jednoduché období, ale pro přežití zcela zásadní. Po prvotním odmítání našeho modelu nakonec někteří zákazníci přišli s dotazem, zda jej mohou převzít a aplikovat i na další své dodavatele. Pochopili totiž, že model je otevřený a férový – jakmile se začnou ceny energií stabilizovat nebo klesat, bude klesat i cena našich výrobků.
Samozřejmě nás růst nákladů, po němž následoval pokles poptávky v podstatě ve všech průmyslových odvětvích, přivedl k obnově úvah o „opakovaném využití energií“. Již dnes využíváme odpadní teplo z výroby pro ohřev vody, pro vytápění apod., ale extrémní ceny energií vracejí na stůl projekty, které jsme před lety odložili pro nepřiměřeně dlouhou návratnost. Při dnešních nejistotách jsou příležitostí, jak svou závislost na energiích snížit, a tím snížit i budoucí náklady. Omezením tak v aktuální situaci jsou spíš investiční možnosti, abychom obsáhli jak výrobní technologie a zároveň energetické projekty.
Inovace jsou předpokladem konkurenceschopnosti. Je cestou k rozvoji firmy nahrazení energeticky náročných výrob 3D tiskem?
Inovace jsou hnacím motorem nejen pro konkurenceschopnost, ale i pro aktivitu výrobních týmů – každého motivuje ukázat, co umí, v čem je dobrý, a proto na inovace, spolupráci s univerzitami i s akademickou sférou vynakládáme významné částky každý rok. V podstatě bez ohledu na krize či propady ve výkonnosti společnosti – je to podhoubí pro budoucnost.
3D tisk kovů, do kterého jsme se aktivně pustili před 5 lety, je přesně takovým projektem. V 3D tisku kovů vidíme komplement k našim konvenčním technologiím. Mnohem víc v něm vidíme konkurenční výhodu než hrozbu právě pro obory, jako je slévárenství.
Produkční náklady 3D tisku jsou při velkosériové výrobě zatím násobné oproti tradičním metodám výroby, jako je odlévání, lisování nebo obrábění. 3D tisk se tak v našem pojetí prosazuje buď u kusových výrob (u nás například prototypování), nebo, a to je konkrétně u nás mnohem častější, při výrobě částí nástrojů pro konvenční výrobu. 3D tisk nám totiž dává možnost vyrábět vnitřní struktury forem s chladicími kanály či komplikovanými chladicími strukturami, které napomáhají zefektivnění výroby, zkrácení cyklu výroby, a tím i ke snížení energetické náročnosti. Zároveň zásadně zkracují čas od návrhu po sériové dodávky.
Kolem 3D tisku je ale potřeba mít širší tým techniků, vývojářů, konstruktérů a dalších chytrých a šikovných lidí. Společnost naší velikosti si ve svém rozpočtu těžko dokáže sama vyčlenit takový tým a to pro nás bylo motivem podílet se na založení společnosti, kde se vývojové kapacity budou dělit mezi více subjektů, a tedy i dopad do nákladů bude dělený. V roce 2015 jsme tak stáli spolu s Fyzikálním ústavem Akademie věd ČR a Českou zbrojovkou u zrodu společnosti CARDAM s.r.o. (Center of Applied Research and Development for Additive Manufacturing), která se od svého vzniku rozrůstá a dnes poskytuje své služby i světoznámým společnostem, které jsou i na poli vývoje a 3D tisku považovány za špičku. (nemohu jmenovat)
Zároveň jsme si od CARDAM slibovali právě i dnes akcentované propojení vědy a průmyslu – potvrzuje se nám znovu a znovu, jak správné rozhodnutí to bylo.
I v tomto ohledu se vlastně jedná o navazování na tradici a na práci předků, na které stavíme. V 50. letech minulého století byl náš dědeček jedním z konstruktérů tehdy převratné technologie nízkotlakého lití – dnes je tato technologie rozšířená po celém světě a jejím typickým produktem jsou všechna hliníková litá kola na autech. V 80. letech se pak našemu tátovi podařilo dostat do Československa technologii vysokotlakého kapalinového paprsku, která byla do té doby embargovaná v USA jako součást vesmírného programu. Věřím, že jednou naši potomci budou schopni vyjmenovat podobně převratné kroky i z naší epizody.
Děkujeme za rozhovor.
Text: redakce
Foto: archiv BENEŠ a LÁT a.s.
