Václav Bartuška, vystudovaný žurnalista, publicista. Patřil ke studentským vůdcům sametové revoluce. Působil jako generální komisař české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru. Dnes je jeho tématem energetika, a to v pozici zvláštního velvyslance pro otázky energetické bezpečnosti.
Patřil jste ke studentům, kteří aktivně působili při společenských a ekonomických změnách v roce 1989. Jaký vliv bude mít podle Vás energetická soběstačnost na společenskou a ekonomickou stabilitu?
Myslím, že společnost teď mnohem víc pálí ceny energií než soběstačnost. Může se stát, pokud se vztahy Ruska se Západem ještě více vyhrotí, že Rusko zastaví dodávky zemního plynu do celé EU. V tom případě budeme v řadě zemí svědky akutního nedostatku energie – jak elektřiny, tak tepla. Zatím nás – v uvozovkách – jenom trápí ceny. Zdůrazňuji, že to „jenom“ je v uvozovkách, protože vysoké ceny elektřiny mohou zničit společenský smír v naší zemi.
Manažeři firem se potýkají s nárůsty cen energií. Vy říkáte, že elektřina není klasické zboží. Co mohou udělat politické reprezentace u nás a v EU pro stabilizaci situace?
Jsem přesvědčen, že elektřina není pouhá komodita, ale veřejný statek. Vím, že se to mnohým manažerům v energetice nemusí líbit; současné uspořádání trhu je pro ně výhodné. Ale představa, že se třetina populace republiky propadne do energetické chudoby, by měla děsit každého rozumného politika.
Klíčem k řešení je vnímat energetiku – nejen výrobu elektřiny, ale i tepla – jako oblast životního zájmu státu. Říkat lidem „musíte platit čtyřnásobně vyšší zálohy za elektřinu, protože tak to holt vyšlo na burze, a jestli na to nemáte, odpojíme vás“, je moderní ekvivalent pověstného „ať jedí koláče!“.
Blíží se předsednictví ČR v Radě EU a energetické téma bude jednou z priorit. Jaké dopady to bude mít na Green Deal a na renesanci bezpečné jaderné energetiky?
Zažíváme situaci srovnatelnou s ropným šokem v roce 1973. A proměna evropské energetiky bude podobně zásadní jako ta, která se odehrála na Západě v 70. letech. Pro připomenutí: v roce 1973 se 25 procent elektřiny na celém světě vyrábělo pálením ropy. OPEC si při vyhlášení embarga v říjnu 1973 byl naprosto jist, že dostal Západ na kolena (a Sovětský svaz nadšeně tleskal). Pro západní Evropu a USA nastaly složité roky: fronty u pump, recese, hospodářské problémy. Ale přišla zásadní rozhodnutí a činy – masová výstavba jaderných elektráren (od Japonska po Francii, od USA po Německo), přechod na nová paliva (zemní plyn), energetické úspory (například rychlostní limit na dálnicích). Vítězem se nakonec stal Západ, nikoli OPEC. Během deseti let se podíl ropy na světové výrobě elektřiny snížil na jednotky procent a cena ropy spadla. Mimochodem, nízké ceny ropy byly klíčovou ranou pro sovětskou ekonomiku, která tehdy žila – podobně jako ruská dnes – z exportu surovin. V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl. Dnešní situace je v mnohém podobná: znovu jde primárně o geopolitický spor, který skrze nejistotu a vydírání žene ceny energií nahoru. Vítězem jsou nové technologie a nové zdroje elektřiny/ tepla. Vedle úspor a energetické účinnosti to budou obnovitelné zdroje a jaderná energetika, kam bude směřovat nejvíc investic v rámci Unie i České republiky. Věřím, že jádro patří do našeho energetického mixu. Zvládneme to – ale jednoduché to rozhodně nebude.
Děkujeme za rozhovor.
Text: Vít Ruprich
Foto: archiv MZV
