Již žádné restituce nebo kompenzace. Nadace knížete z Lichtenštejna se rozhodla udělat obrovský krok a navrhla jedinečné řešení orientované na budoucnost. Přírodní a kulturní bohatství na území České republiky by z něj těžilo nevídaně a okamžitě. O moderním modelu spolupráce, který by mohl ukončit veškeré spory mezi oběma státy, jsme vedli rozhovor s Michalem Růžičkou, mluvčím Nadace knížete z Lichtenštejna v ČR.
Co si máme představit pod pojmem „nadace“ – čeho jste vlastně mluvčím?
Stručně: v případě Nadace knížete z Lichtenštejna je „nadace“ právnickou osobou, která vlastní a spravuje většinu firem a majetku vládnoucího knížete Hanse Adama II.
A kdybyste měl odpovědět šířeji?
Pak bych musel nejprve vysvětlit vztah knížecího rodu k majetku: Hans Adam II. říká, že majetek je cosi, co dostáváte na omezenou dobu svého aktivního života do správy – a pak to musíte zase předat dál, pokud možno v lepším stavu, než v jakém jste to přijímal. Neboli majetek není zdroj ke spotřebě, k okamžitému zpeněžení. K porozumění takovému přístupu je třeba vědět, že knížecí majetek slouží například k financování aktivit knížete jako hlavy státu, občané Lichtenštejnska neodvádějí ve prospěch „knížecího dvora“ ani cent.
Pokud tedy Lichtenštejnové požadují navrácení majetku, který zabralo Československo a nyní ho užívá Česká republika, co by s ním měli v plánu?
Při jeho správě by postupovali podle stejných zásad, přičemž kvalitativní laťka, s jakou se starají například o své rodové památky v Rakousku, leží poněkud výše, než jak jsme zvyklí u nás. Kdo zná třeba dva vídeňské lichtenštejnské paláce, jistě mi dá za pravdu, že podobná kvalita oprav, technického vybavení a správy by třeba zámkům v Lednici, Valticích nebo Bučovicích velmi slušela.
Nechali by je otevřené veřejnosti?
Knížecí rod byl mezi prvními v Evropě, kdo otevřel své obrazárny veřejnosti, byl mezi prvními v Evropě, kdo otevřel veřejnosti části svých lesů a nazval je přírodními rezervacemi, a mohl bych pokračovat. Lichtenštejni vždy považovali historické památky, které spravují, za veřejný kulturní statek, z nějž by měli mít užitek všichni. Navíc, asi jste zaznamenali, že Nadace knížete z Lichtenštejna navrhla českému státu mimosoudní dohodu, která by byla postavena na spolupráci s českým státem, a nikoli na klasickém navrácení majetku.
Opravdu by se nadace vzdala nároku na tento majetek?
Vzdala by se nároku na majetek a na případné odškodnění. Výměnou za to by český stát vložil sporné pozemky a pět zámků, o které se vede spor, do společného fondu. Také rozhodování by bylo společné a nadace by měla právo užívání.
Takže si Lichtenštejnové nevěří, že v soudních sporech uspějí?
Naopak, věří si. Výsledkem jejich výhry by mohlo být odškodnění v odhadované výši 35 miliard korun, ale zpět by nemuseli dostat nic. Oni ale nechtějí peníze. Za ně by si mohli koupit třeba lesy ve Skandinávii, ale nemohli by se starat o své historické majetky u nás. Podívejme se zpět na mé odpovědi na začátku: jak popisuje Hans Adam II. vztah k majetku? Jsem si jistý, že tento přístup by byl ve prospěch nejen konkrétních historických památek, ale i celé České republiky.
Je taková nabídka pro českou stranu akceptovatelná?
Měla by. Je výhodná pro obě strany. Ostatně, Ipsos nedávno provedl reprezentativní průzkum veřejného mínění a podle něj česká veřejnost volí spíše dohodu než nekonečné soudy s nejasným výsledkem.
Děkujeme za rozhovor.
Text: redakce
Foto: A11 s.r.o.
