Docent MUDr. Rastislav Maďar, PhD., FFTM RCPS (Glasg), se specializuje na infekční nemoci, kontrolu infekcí, nemocniční nákazy, vakcíny, cestovní a tropickou medicínu. Jako lékař převzal vedoucí aktivní a organizační roli ve více než 15 humanitárních misích do chudých rozvojových zemí. V současné době působí jako děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity a vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví LF OU. Vede Epidemiologickou skupinu Národního institutu pro zvládání pandemie.
V době COVID-19 jste se podílel na zvládnutí této krize. Jsou dnes orgány krizového zdravotnictví připraveny na zvládnutí obdobné krize?
Rozhodně mnohem lépe, než tomu bylo před pandemií, a to jak na státní, tak i na institucionální úrovni. Proces nezbytných náprav z hlediska práce s daty a přístupu médií dobře popisuje kniha Infodemie Covid-19, kterou napsali prof. Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS, a známý novinář Václav Moravec. Jako recenzent a kmotr monografie ji mohu doporučit. Když si ji přečtou na prahu další pandemie za desítky let další generace, která už pandemii covidu-19 nebude pamatovat, mnoha chybám se díky tomu mohou vyhnout. Je to takové pandemické poučení z krizového vývoje. Jinak ale v rámci posílení krizové připravenosti stále nedošlo k jedné důležité věci, a to k reformě systému ochrany veřejného zdraví. Ještě za ministra Adama Vojtěcha předložila naše pracovní skupina rámcový návrh podstaty reformy, za stávající vlády se však rozpracovala nová reforma hygienických stanic, řekl bych taková částečná, ale zůstalo to zatím někde viset. Vláda má plán to dotáhnout ještě do parlamentních voleb, tak uvidíme. Moje původní představa ale byla, že bude reforma mnohem komplexnější, něco na způsob vzniku české CDC (z anglického Center for Disease Control and Prevention), do formy jednotné státní agentury sjednocující všechny struktury ochrany veřejného zdraví včetně referenčních laboratoří, tedy nejen hygienické stanice, ale i Státní zdravotní ústav a Zdravotní ústav, která bude přímo pod vládou jako klíčový odborný orgán boje proti budoucím biologickým hrozbám. A ty nepochybně dříve nebo později dorazí. Velmi důležitý bude ale u další pandemie i jednotný postup v rámci celé Evropské unie. Bez něj to bude pro každou jednotlivou zemi mnohem komplikovanější.
Zavírání firem v době pandemie bylo finálním opatřením s nesmírnými ekonomickými dopady. Zdá se Vám dnes propojení krizových manažerů státu a firem na dostatečné úrovni?
Spousta manažementů firem velmi dobře pochopila, v čem prevence covidu-19 spočívá, a přijala taková opatření, aby byl jejich provoz maximálně bezpečný. Dokonce nejen přímo v místě výkonu práce, ale také v zázemí a v kantýně, kde se zaměstnanci obvykle pohybují, a dokonce místy i na úrovni transportu zaměstnanců do práce a z ní domů. Když dorazí další pandemie, bude to opět nejpravděpodobněji virus pocházející ze zvířat přenosný vzdušnou cestou, takže opatření na úrovni 3R budou znovu klíčová, hlavně rozestupy, což je prevence č. 1. A tam, kde to není možné, ochrana dýchacích cest. Pokud jde o krizové manažery, jednotlivé organizace sdružující podobné typy provozů mají ve vedení kvalitní zástupce, kteří s MZ komunikovali velmi dobře a intenzivně, ať už přímo, nebo cestou MPO či Hospodářské komory. Většina z nich chápala, že ochrana životů je nejvyšší priorita, a k řešení situace přistupovala velmi konstruktivně. Jinak obecně je případný lockdown vždy až poslední variantou, když nefungují měkčí přístupy. Udržet společnost otevřenou kormidlováním epidemie na hraně, ale bez zbytečných obětí, to je to skutečné epidemiologické umění. Všechno uzavřít je vlastně nejjednodušší, i když nejjistější cesta, proto mi to není blízké. Osobně moje práce nevedla k žádnému lockdownu, naopak jsem byl opakovaně autorem rozvolňovacích opatření. Udržet společnost za určitých pravidel otevřenou je však možné jen tehdy, pokud se všechny složky společnosti, nejen managementy či různí provozovatelé, ale i zaměstnanci a zákazníci, chovají zodpovědně hned od začátku, jak jsme to viděli v některých zemích. Nejen tehdy, když už je to hodně špatné. Potom už si lidé vyhlásí svůj vlastní lockdown a prostě nepošlou děti do školy a sami nepůjdou nikam ven, i kdyby se formálně nic neuzavřelo.
Přednášíte v zahraničí a působil jste v mnoha humanitárních misích. Co byste doporučil manažerům firem, jak se chovat na obchodních cestách v krizových oblastech?
To by bylo na dvouhodinovou přednášku. Základem je dobrá příprava. Ideální je poslat včas před odjezdem konkrétního zaměstnance do centra cestovní medicíny. Nejlepší konzultace je totiž taková, která je na míru specifickým okolnostem. Důležité je přesné místo pobytu, nejen země jako taková, dále délka a účel pobytu i to, jestli pracuje spíše venku nebo v kanceláři či ve fabrice, a také individuální rizikové faktory na straně zaměstnance, včetně věku a jeho základních nemocí. U cest do rozvojových zemí se zohledňuje i to, jestli má doma někoho rizikového, např. nemocné starší rodiče, těhotnou manželku nebo malé miminko, které by mohl po návratu nakazit. Základem pro méně rozvinuté oblasti je očkování proti virové hepatitidě A, to je nakonec doporučené pro každou zemi, a proti břišnímu tyfu. Zbytek podle konkrétních okolností. Ale seriózní příprava zdaleka není jen o očkování. Cestovatele poučíme, jak se chovat a čemu se vyhnout, jaký repelent použít, případně předepíšeme antimalarika. V každém případě je mimo vyspělé země rozumné vyhnout se syrové zelenině, nedostatečně tepelně upravenému masu, různým krémům a majonézám a také ledu do nápojů z neznámých zdrojů. Pitnou vodu si pohlídá každý rozumný člověk, to je absolutní základ.
Děkujeme za rozhovor.
Text: redakce
Foto: Ostravská univerzita
