Prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D., je český onkolog, který pochází ze Slavičína. Od července 2019 je ředitelem Masarykova onkologického ústavu v Brně. Na Žlutém kopci pracuje již od roku 2004. Působí na Klinice komplexní onkologické léčby a na Oddělení genetiky a epidemiologie nádorů. Od roku 2010 byl náměstkem pro vědu a výzkum. Vyučuje rovněž na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Je členem několika českých a zahraničních odborných společností. Za svou vědeckou i klinickou práci získal řadu prestižních ocenění, včetně dvou Cen ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj. Ve své praxi se zaměřuje zejména na nádory prsu a tlustého střeva a obecně na prevenci a genetiku nádorů.
Pane profesore, jak pandemie covidu-19 změnila chod vašeho ústavu? V jakém rozsahu se omezila péče? Zaznamenali jste úbytek pacientů?
Tato pandemie zcela zásadně ovlivňuje chod celého ústavu. Neustále se přizpůsobujeme výpadkům personálu, protiepidemickým opatřením a vlastní epidemické situaci. Naštěstí, a to i díky dobré koordinaci péče o pacienty s covidem-19 v Jihomoravském kraji, jsme dosud nemuseli být zapojeni do léčby těch nejzávažnějších případů, a proto se nám daří udržet péči poskytovanou onkologickým pacientům.
Zatím největší omezení jsme měli od poloviny března do května 2020, kdy jsme v očekávání „italského scénáře“ redukovali „odložitelnou“ péči, např. preventivní prohlídky nebo operace nezhoubných nádorů. Naštěstí, aniž bychom tušili, v jaké síle pandemie udeří na podzim znovu, jsme vytvořili přes léto podmínky, abychom tyto výpadky dohnali. Předběžná čísla za rok 2020 ukazují, že k nám přišlo 4270 nových pacientů, což je o 214 (4,9 %) méně než v roce 2019. Podíváme-li se na jednotlivé činnosti, tak oproti roku 2019 jsme provedli o 4 % méně operací zhoubných nádorů (celkem 3314), o 9 % méně aplikací chemoterapie (38 199) a o 6 % byl nižší i počet ozářených pacientů (2643). Znatelnější pokles se projevil pouze v mamografickém screeningu (- 12 %). Z hlediska výkonu se takový pokles, navíc z „dočasné“ příčiny, nemusí jevit jako zásadní. Jako onkolog to takto a dnes již interpretovat nemohu. Víte, odložení preventivní onkologické prohlídky o několik málo měsíců nemusí skutečně nic vážného znamenat. Tyto prohlídky jsou pro občany, kteří nemají žádné příznaky nádorového onemocnění, a naprostá většina při nich zjištěných nádorů je zachycena v časných stadiích a jsou „pomalu“ rostoucí. Nicméně pokud dojde i v letošním roce k jejich významnému omezení, pak to již přinese problém. Bohužel minimálně od října, kdy síla pandemie prakticky neumožňuje normální provoz, za těmi nižšími čísly stojí i další příčiny. Přetížené nemocnice a strach lidí přináší zpoždění v diagnostice u těch, kteří již mají varovné příznaky nádorového onemocnění a kde skutečně na každém ušetřeném týdnu záleží. Přibývají pacienti, kteří i přes potíže odkládají návštěvu lékaře z obav před nákazou ve zdravotnických zařízeních. A když už to dále nejde a přijdou, tak očekávají, že vše půjde rychle. Ale ne vždy je to možné. Například plicní i další oddělení nemocnic jsou reprofilizována na péči o covidové pacienty, a často tak není možné pacienta uložit a za hospitalizace rychle došetřit. I ambulantní péče je omezena, neboť není dostatek personálu. A významná je i zátěž radiologických pracovišť a ARO. Kromě toho narůstá počet pacientů, kteří v důsledku závažného průběhu vlastního onemocnění covidem-19 nemohli být došetřeni včas nebo jim musela být přerušena, či dokonce ukončena onkologická léčba.
Chtěl jsem tím hlavně říct, že relativně malé snížení výkonu MOÚ, nadregionálně působící a oborově profilované instituce, neznamená, že není větší problém. Obzvlášť když vím, jak významně pomáháme okolním pracovištím, od kterých přebíráme i ty onkologické pacienty, jež by jinak řešila sama, ale nemohou, protože se musí věnovat pacientům s covidem-19.
Přinesla pandemie i něco pozitivního, například efektivnější organizaci péče? Začali jste více využívat informačních technologií?
Určitě ano. Fungovat za přísných protiepidemických podmínek a za velmi proměnlivé situace stran vlastních i regionálních kapacit zdravotní péče klade vysoké nároky na organizaci práce. Řada jednání, včetně porad lékařů a vzdělávacích aktivit, se přenesla do distanční on-line formy. Dokonce se nám, a to ve velmi krátkém čase, podařilo do on-line podoby převést největší český onkologický kongres – Brněnské onkologické dny (www.onkologickedny.cz), který ústav již 44 let pořádá a jehož běžná návštěvnost přesahuje 2000 účastníků. Příkladů máme více. Jako jediný ústav v ČR používáme ke kontrole vstupujících osob automatické systémy s umělou inteligencí, které nevpustí dovnitř nikoho bez správně nasazené roušky či respirátoru. Ve spolupráci s akademickým i soukromým sektorem vyvíjíme „mHealth“ aplikace pro mobilní telefony, které chceme využít například při poskytování psychosociální péče nebo při řešení neakutních potíží našich pacientů. Ale není to jenom o zvyšování naší „informační gramotnosti“ a větším zapojení informačních technologií. Například naši výzkumníci vyvinuli speciální odběrové médium a vlastní postup zpracování vzorků a díky tomu jsme jako první nemocnice v ČR mohli již od 25. března 2020 oficiálně provádět PCR testování SARS-CoV-2, aniž bychom v laboratoři pracovali s živým virem. Kromě toho jsme si na 3D tiskárně vyráběli vlastní tyčinky pro nasofaryngeální stěry a ochranné štíty.
Jste ve vedení ústavu druhým rokem. Máte nový tým, nebo jste pokračoval s týmem vašeho předchůdce – prof. MUDr. Jana Žaloudíka, CSc.?
Než jsem se stal ředitelem, byl jsem devět let ve vedení ústavu jako náměstek pro vědu, výzkum a vzdělávání. Tým jsem dobře znal a po reorganizaci některých činností jsem ho doplnil o jednu pozici – náměstka pro strategii, komunikaci a vzdělávání. Nový přišel i náměstek pro vědu a výzkum. Cíleně jsem vybíral mezi mladšími kolegy, aby porady vedení obohatili o jiný pohled na řešení záležitostí. Mají rovněž lepší přehled v IT a více tlačí na jejich využití v medicíně a komunikaci. Prof. Žaloudík i prof. Vyzula jsou členy mého poradního týmu.
Jaký byl a jaký je váš plán rozvoje ústavu, jak se ho daří realizovat?
V únoru jsme otevřeli kompletně zrekonstruovanou naši nejstarší budovu – Bakešův pavilon. Šlo o investici za 431 milionů Kč, na kterou jsme ze státního rozpočtu získali 180 milionů Kč. Máme plán rozvoje až do roku 2030. Potřebujeme dostavět Švejdův pavilon, kde se soustředí zejména ambulantní péče. Ta za posledních 20 let narostla o téměř 100 % na současných 247 000 ošetření ročně. Dostavbou získáme nejenom další prostory pro poskytování podpůrné péče a pro klinický výzkum, ale i nový vstup do celého areálu MOÚ, který pomůže lépe organizovat příchod nemocných. To se v době pandemie ukázalo jako velmi důležité. MOÚ rovněž potřebuje rozšířit oddělení nukleární medicíny o lůžkovou i ambulantní část, a vytvořit tak lepší podmínky pro teranostiku a výzkum radiofarmak, se kterým máme bohaté zkušenosti. V první řadě ale musíme vybudovat moderní stacionář pro ambulantní aplikaci protinádorové léčby a nové pracoviště pro diagnostiku a léčbu pacientů s rakovinou plic. I k tomu nás nutí zkušenosti ze současné pandemie covidu-19.
V neposlední řadě usilujeme o sousedící areál bývalé transfúzní stanice, kde chceme vybudovat nové Centrum onkologické prevence. Měly by zde probíhat jak standardní preventivní prohlídky hrazené ze zdravotního pojištění, tak i program Onkologické prevence pro každého, o který je stále větší zájem (každoročně asi 2000 vyšetření). Nedílnou součástí bude nabídka poradenství v oblasti onkologické prevence, včetně zdravého životního stylu.
Naše „absorpční kapacita“ by dokázala ve smysluplné stavební a přístrojové investice proměnit až 2 mld. Kč. Bez významné podpory státu, ať již z prostředků evropských fondů, nebo státního rozpočtu, to nepůjde. Na straně druhé umíme pracovat i s finančními prostředky od dárců. Bohužel takový dar, který by dokázal zaplatit jedno dvě patra nové budovy nebo objekt celý, se nám zatím nepodařilo získat. Přitom naše budovy, podobně jako např. v USA, nesou jména po osobnostech, které se zasloužily o rozvoj ústavu.
V čem je Masarykův onkologický ústav jedinečný?
Naše jedinečnost spočívá v několika věcech. Více než 85 let se naši lékaři, sestry, ostatní zdravotníci a výzkumníci nevěnují ničemu jinému než rakovině. Je to jedna škola a tato obrovská zkušenost se zde přenáší z generace na generaci. Tím, že se v rámci různých odborností věnujeme jedinému tématu, dochází při multioborové spolupráci i k vysoké integritě péče. Pod „jednou střechou“ zde máme onkologickou prevenci, chirurgickou léčbu, systémovou léčbu (např. chemoterapii, imunoterapii, cílenou léčbu), radioterapii, podpůrnou a paliativní péči, tedy vše, co pacient potřebuje. Pacienti se u nás cítí dobře.
Vzhledem k velikosti ústavu a objemu péče patříme k nepřehlédnutelným i v rámci Evropy. Jsme součástí sítě Evropské organizace onkologických ústavů (OECI) sdružující stovku velmi významných onkologických institucí, jako např. CRUK Cambridge Centre, Institut Curie v Paříži, NKI v Amsterdamu, Institut Jules Bordet v Bruselu a další. Jsme ve výborné společnosti, a dokonce jsme po roce a půl příprav získali i velmi prestižní mezinárodní akreditaci této organizace. Poskytování péče je tak u nás založeno na stejných principech a standardech jako ve výše uvedených špičkových institucích.
V jednom z rozhovorů jste říkal, že největším rizikem pro imunitní systém je stárnutí. Je s mírnou nadsázkou jedním z úkolů medicíny přemoci stárnutí, nebo se spíše soustředit na kvalitu života?
Hlavou zeď neprorazíš. Bohužel proces stárnutí lidského těla nejsme schopni zastavit. Stárnutí se projevuje i vyšším výskytem rakoviny, který je důsledkem narůstající chybovosti při vzniku nových buněk (nahrazujících ty opotřebované) nebo snížení dozoru imunity nad šířením nádorů. To však neznamená, že procesy vedoucí ke stárnutí nemáme studovat. Ostatně MOÚ je zapojen do projektu Molekulární, buněčný a klinický přístup ke zdravému stárnutí – tzv. projekt ENOCH. V dílčí úspěchy věřím, v elixír mládí ne. Otázka kvality života má trvale vysokou hodnotu a důležitost, obzvlášť když mezi námi žije téměř 600 000 lidí s rakovinou.
Co znamená kvalita života u onkologicky nemocného pacienta?
Kvalita života je důležitá nejen z pohledu onkologického pacienta, ale také příbuzných, kteří s ním sdílejí jeho starosti a potíže. Bohužel vždy bude část pacientů, kterou nebude možné vyléčit, a nikdo nechceme zažít, aby naši blízcí trpěli. Kvalita života je ale stejně tak důležitá i pro vyléčené onkologické pacienty, jichž je naprostá většina. Onkologická léčba mnohým z nich způsobila nežádoucí účinky, které mohou člověka hendikepovat v osobním i pracovním životě, včetně následné ztráty partnera nebo zaměstnání. V našem ústavu jsme se v rámci OECI akreditace zavázali k tvorbě a realizaci programu péče o onkologické přeživší. Součástí této péče je onkologické sledování, které má za cíl zachytit případný návrat nemoci včas, a současně monitorování výskytu chronických a dlouhodobých nežádoucích účinků předchozí léčby a provádění intervencí ve prospěch zdraví pacienta (psychosociální podpora, podpůrná péče).
Precizní molekulární onkologie představuje nové rozměry onkologické péče. Mění se díky novým poznatkům i přístup k léčbě onkologických pacientů?
Zcela určitě. V rámci precizní onkologie pomocí různých genetických vyšetření, zejména NGS sekvenování, hledáme genetický korelát vlastností nádoru, případně i jeho hostitele, a dle výsledku pak volíme takovou léčbu, jež co nejúčinněji zasáhne pro nádor důležité cíle. Díky tomu může být léčba efektivnější a pro organismus méně toxická. Tyto principy dnes více či méně využíváme zejména v léčbě nádorů plic, tlustého střeva, prsu, nádorů neznámého původu, sarkomů, nádorů u dětí nebo v případě hematologických malignit a dalších. Bohužel ne vždy plátci péče takto indikovanou terapii hradí. Problémem jsou především pacienti s vyčerpanými možnostmi standardní léčby, kteří jsou však stále v celkově dobrém stavu, a další pokus o cílenou léčbu by byl jistě možný. Specifickou skupinou jsou rovněž pacienti se vzácnými nádory, pro které neexistuje dostatek poznatků stran léčby, které by vzešly z klinických studií. Zejména pro tyto případy by bylo žádoucí, kdyby precizní onkologie byla pojišťovnami uznávána a takto indikovaná léčba hrazena, a to alespoň v Národních onkologických centrech, kde interpretace NGS testů provádí „molekulární tumor board“.
Sám se věnujete i dědičnosti nádorů. Jaké jsou zde trendy?
Skutečně existuje řadu genů, jejichž poškozená – mutovaná – forma, která se v rodině dědí, způsobuje vysoké riziko vzniku rakoviny. I zde můžeme významně zasáhnout. Kromě toho, že takové jedince dokážeme identifikovat a nabídnout jim preventivní programy, umíme v jejich rodinách dědičnost ke vzniku nádorů přerušit, a to pomocí tzv. preimplantační diagnostiky. Rodičům se pak narodí biologický potomek, který již nezdědí onu špatnou mutaci.
Jak dalece se psychika promítá do onemocnění? Mají pozitivně přemýšlející lidé větší šanci nemoc přemoci?
Psychika se významně promítá do boje člověka s nádorovým onemocněním. Pokud se dostane do depresivní fáze, kterou nepřekoná, stává se apatickým a ztrácí chuť i sílu bojovat. To se pak projevuje nejenom v jeho nízké toleranci vůči nežádoucím účinkům léčby, ale i v celkové ochotě spolupracovat a řídit se doporučeními zdravotníků. Tito lidé pak chřadnou, více trpí bolestí, prožívají větší stres. Stres a špatný stav výživy dále oslabuje imunitu, která se přitom podílí na úspěchu onkologické léčby. Tedy ano, lze říct, že pozitivně přemýšlející lidé mají lepší kvalitu života a větší šanci nemoc přemoci. Ostatně z tohoto důvodu připravujeme pro nové pacienty před zahájením onkologické léčby psychoonkologický screening. Chceme tak podchytit ty, jimž se musíme systematicky věnovat pro dosažení lepších výsledků léčby.
Boj proti rakovině je jednou z hlavních priorit Evropské unie. Jak se evropská strategie promítá do strategií národních států? Jaké z toho plynou pro nás benefity? Např. cílený vývoj nových léčiv?
Účinný boj s nádorovými onemocněními představuje globální výzvu, kterou nelze řešit bez mezinárodní spolupráce. Její přesah je nejenom do oblasti vzdělávání a výzkumu, ale i výměny know-how, společné tvorby a sdílení doporučených postupů a standardů kvality, zajištění rovného přístupu k moderním technologiím a lékům, obecně k inovacím.
Česká republika má od roku 2004 Národní onkologický program (NOP), jenž nyní prochází aktualizací, do které se promítne i nedávno zveřejněný Europe’s Beating Cancer Plan. Za jeho nejdůležitější body považujeme posilování center komplexní onkologické péče, programů prevence, rovnocenný přístup k inovativním lékům, velký důraz na kvalitu péče o onkologické pacienty a na péči o přeživší. Od implementace evropského plánu do českého NOP si slibujeme naši vyšší připravenost na zapojení se do společných aktivit, které EU hodlá i finančně podporovat, včetně výzkumu a vývoje.
Děkujeme za rozhovor.
text: Pavlína Perlíková
foto: archiv MOÚ + Igor Zehl (externí fotograf Masarykova onkologického ústavu)
