Dvě na první pohled zásadně odlišné oblasti – strategický rozvoj a kulturu – má na starosti náměstkyně primátora Lucie Baránková Vilamová. Hovořili jsme s ní o Ostravě jako o městě, které se učí dívat za vlastní horizont. Janáčkova filharmonie, její hudba znějící až ve Velké Británii a vznikající koncertní sál ukazují, že mezinárodní respekt nevzniká náhodou, ale trpělivou prací s výjimečnými institucemi a projekty. V tomto rozhovoru se kultura stává univerzálně srozumitelným jazykem, jímž město vypráví světu svůj příběh – nejen o tom, jaká Ostrava byla v dobách minulých a jaká je dnes, ale také příběh Ostravy budoucnosti. Zatímco první implikuje budoucnost, kultura bývá mnohdy spojována s dědictvím minulosti. Je to skutečně tak přímočaré?
Jaká je pozice kultury v kontextu strategického rozvoje Ostravy? Dalo by se říct, že jste rozkročená mezi dva zcela odlišné světy, nebo mají společného více, než by se mohlo zdát?
Rozhodně tam je silný společný základ. Strategický rozvoj města totiž nevnímám jen jako soubor investic do infrastruktury, dopravy nebo bydlení, ale především jako dlouhodobou práci s kvalitou života ve městě, s jeho identitou a atraktivitou pro obyvatele, návštěvníky i investory. A právě v tom má kultura zcela nezastupitelnou roli.
Je pravda, že kultura je nositelem tradic naší společnosti a naším úkolem je pečovat o kulturní dědictví, které nám tu zachovaly předchozí generace, ať už si pod tím představíme statky hmotné i nehmotné. Ale byla by chyba vnímat kulturu jako něco ukotveného pouze v minulosti. Umění velmi citlivě reflektuje i současnost, ve které žijeme, a často dokáže pojmenovat témata a emoce dříve, než se promítnou do strategických dokumentů.
Z pohledu rozvoje města je kultura zároveň důležitým impulzem pro proměnu konkrétních lokalit, pro oživení veřejného prostoru i pro změnu vnějšího obrazu Ostravy. Když to rozvedu na konkrétním příkladu – Ostrava je neodmyslitelně spjatá se svou průmyslovou historií, ale je to kultura, a především živé umění, které tato místa přivádí zpátky k životu. Dolní oblast Vítkovic se stala snad nejslavnějším festivalovým areálem v České republice, ne-li ve střední Evropě. Bývalý plynojem Gong hostí velkolepá hudební, taneční i divadelní vystoupení českých i zahraničních umělců. Pravidelně v něm hraje také domácí Janáčkova filharmonie Ostrava, která přímo pro Gong připravuje koncertní řadu ve spolupráci s osobnostmi populární hudby.
Když už jste zmínila Janáčkovu filharmonii Ostrava, jakou roli podle vás hraje filharmonie v rámci ostravské kultury?
Janáčkova filharmonie je jednou z klíčových ostravských institucí s více než sedmdesátiletou historií. Za tu dobu si vybudovala renomé nejen v Ostravě, ale i napříč republikou a v sousedních zemích. Její síla tkví jak v její špičkové umělecké úrovni, tak i v pevném ukotvení v současném světě – necílí pouze na konzervativnější příznivce vážné hudby, ale aktivně ohledává cesty, jak oslovovat mladší posluchače. Krom populárních koncertů v Gongu jsou nesmírně oblíbené také edukativní hudební pořady pro rodiny s dětmi, orchestr pravidelně poskytuje příležitosti také mladým talentům a navazuje i mezioborové spolupráce – z posledních projektů můžu zmínit např. novocirkusovou inscenaci Vzdušná symfonie BoCirku, na které se podílí komorní těleso JFO Camerata Janáček.
Orchestr v únoru absolvoval své historicky první turné do Velké Británie. Může na JFO Ostrava stavět svou značku také v zahraničí?
Turné bylo jednoznačným úspěchem nejen pro filharmonii, ale i pro Ostravu. Tým JFO totiž při jeho přípravě zúročil zkušenosti z předchozích zahraničních hostování z dalších zemí v Evropě i mimo náš kontinent a od začátku spolupracoval s britským zastoupením agentury CzechTourism a velvyslanectvím ČR v Londýně. Díky tomuto propojení mohly koncerty docenit nejen tisíce britských posluchačů z řad široké veřejnosti, ale i řada vybraných hostů, kteří se hudbou zabývají profesně. Do londýnské Cadogan Hall byli přizváni kritici, influenceři i další partneři, včetně zástupců velvyslanectví a Českého centra v Londýně. Výsledné mimořádně pozitivní ohlasy jsou tak nejen důkazem špičkové umělecké úrovně JFO, ale i schopnosti dostát roli kulturního reprezentanta Ostravy se vším všudy.
Pokud jde o dosah ostravské kultury do zahraničí, Janáčkova filharmonie má krom špičkové kvality i další výhodu – nebrzdí ji jazyková bariéra. Hudba promlouvá řečí univerzálně srozumitelnou různým kulturám a národnostem, což z JFO činí výjimečně cenný a ceněný vývozní kulturní artikl. I to je důležitým faktorem pro investici do výstavby koncertního sálu – protože právě JFO a hudba všeobecně mají potenciál nalákat návštěvníky z celé republiky i ze zahraničí, kteří docení umělecký zážitek ve spojení se světovou architekturou. Koncertní sál je důkazem, jak moc si Ostrava kultury cení a že ji vnímá jako integrální součást identity města i směrem do budoucna.
Když jsme u posilování mezinárodního renomé JFO, nemůžeme nezmínit, že Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka od letoška přechází přímo pod filharmonii. Jaké konkrétní přínosy od tohoto systémového propojení očekáváte?
Máte pravdu, že v tomto směru letos půjde o novinku, zároveň jde tak trochu o „návrat ke kořenům“. Festival totiž v roce 1950 vznikl pod křídly Janáčkovy filharmonie a fungoval tak až do roku 2003, než byl vyčleněn do samostatné organizace. Nicméně důvodem k tomuto spojení nebyla historie, ale spíše velice přesvědčivé argumenty ředitele JFO Jana Žemly, že toto spojení zkrátka dává největší smysl, protože filharmonie byla vždy neodmyslitelnou součástí festivalu, i za jeho samostatného fungování. Návrat k provázání aktivit JFO a festivalu umožní vznik cílených dramaturgických propojení, efektivnější spolupráci s hostujícími umělci, a zároveň to posílí vyjednávací pozici pro spolupráci s dalšími uměleckými tělesy, která může být v kontextu sezonního hostování i festivalu komplexnější, a tím pádem pro obě strany výhodnější. Zároveň to nabízí výhodu i z hlediska personálních kapacit, kdy specializované pozice z oblasti produkce, marketingu a zahraniční spolupráce budou do budoucna využitelné i pro aktivity orchestru v rámci sezony.
Další chystanou kulturní investicí, tentokrát na poli divadla, bude nová scéna Národního divadla moravskoslezského na Černé louce. Proč největší ostravské divadlo, které disponuje již třemi vlastními scénami, potřebuje Pavilon G?
Stejně jako každá jiná investice u rekonstrukce Pavilonu G dochází k propojení různých potřeb. Národní divadlo moravskoslezské je provozně limitováno absencí velké zkušebny, která by parametry odpovídala velkým jevištím Divadla Antonína Dvořáka nebo Divadla Jiřího Myrona. Z provozního hlediska to znamená, že od určité fáze soubory mohou zkoušet pouze na jevišti, což zatěžuje již tak dost vytížený technický personál, a zároveň to omezuje možnost využití jeviště pro odehrání představení – vzhledem k tomu, že NDM disponuje čtyřmi soubory, neznamená vytížení zkoušením jednoho souboru, že by jiný soubor neměl kapacity hrát. Součástí rekonstruovaného Pavilonu G tak bude dlouho potřebná velkoprostorová zkušebna. Druhá část pavilonu bude sloužit naplnění potřeb publika – vznikne v ní studiová scéna s kapacitou asi 220 míst. Tato studiová scéna umožní vznik komornějších inscenací, které svým charakterem nepatří přímo na velká jeviště. Nejmenší scéna NDM Divadlo „12“ má kapacitu pouhých 60 míst, což v mnoha případech neumožňuje uspokojit diváckou poptávku, a velmi komorní prostorové možnosti. Nová scéna v Pavilonu G tak bude tvořit chybějící mezistupeň mezi intimním prostředím Divadla „12“ a velkými jevišti v historických budovách. Scénický prostor s kapacitou 200 až 250 diváků v Ostravě navíc dlouhodobě chybí, takže jeho vznik pomůže nejen přímo NDM, ale může se stát i důležitým prostorem pro různé ostravské festivaly. Vznik Pavilonu G je také mezikrokem, který v budoucnu umožní realizaci druhé etapy rekonstrukce komplexu Divadla Jiřího Myrona. Ta bude zahrnovat celkovou obměnu a modernizaci jevištních technologií a opravu zázemí pro umělce a Pavilon G se tak stane přechodným domovem produkcí z Divadla Jiřího Myrona. To vše navíc zapadá do komplexní revitalizace lokality Černé louky, která krom zelené oázy v centru města bude poskytovat útočiště studentům, kulturní vyžití, zázemí novým podnikům či nové atraktivní bydlení.
Krom financování vlastních kulturních organizací město podporuje také nezávislé kulturní projekty prostřednictvím dotací. Letos podpoří 86 projektů takřka 45 miliony korun. Jakými kritérii se rozdělení dotací řídí, aby Ostrava podpořila kvalitu produkce a rozvoj publika, ale zároveň nezabetonovala peníze jen u „tradičních“ žadatelů na úkor nových formátů a vznikajících scén?
Prvotním sítem dotační podpory města je rozdělení na jednoleté a víceleté dotace. Víceleté jsou určeny dlouhodobě existujícím projektům, které mají v rámci Ostravy nezastupitelnou funkci a mnohdy jsou založené i na mezinárodní spolupráci, pro které je jistota financování s delším než ročním výhledem nutnost. Jedná se především o velké festivaly jako např. Svatováclavský hudební festival nebo Letní shakespearovské slavnosti Ostrava, celoročně fungující kulturní centra jako Provoz nebo Studio G nebo souvislá činnost uměleckých souborů jako u BoCirku. Kritérii pro víceleté financování jsou především tradice a nadregionální přesah.
Proti tomu u jednoletých dotací dbáme na to, aby podpora nemířila pouze ke stávajícím žadatelům, ale reflektovala také úplně nové projekty. Přímo v dotačním programu je definováno, že min. 5 % alokace pro jednoleté dotace musí být poskytnuto novým projektům. V roce 2026 šlo na podporu jednoletých projektů celkově 12 milionů, podpora nových projektů v souhrnu činila 765 tisíc Kč.
Děkujeme za rozhovor.
