Jakým způsobem v divadle udržujete rovnováhu mezi uměleckou kvalitou a ekonomickou udržitelností a kam chcete svou instituci posunout?
Jan Burian, generální ředitel Národního divadla v Praze:
Divadlo bylo v historii vždycky zároveň uměním a zároveň materiálním produktem. Už od svých počátků v sobě sdružuje mimořádně široké spektrum nejrůznějších profesí a pestrou paletu činností – od samotného tvůrčího záměru umělců, který je srdcem každé inscenace, přes výrobu každé jednotlivé rekvizity, šití kostýmů, návrhy a realizaci scénografie až po propagaci, komunikaci s diváky, prodej vstupenek či každodenní zajištění provozu divadelní budovy. To zahrnuje nejen technické zázemí, ale i často neviditelné práce, jako je úklid, údržba, vytápění či péče o bezpečnost. Jedno bez druhého nikdy nefungovalo a plnohodnotné divadlo vzniká pouze tehdy, když všechny složky postupují v jednotě a vzájemné součinnosti. Rovnováhu mezi uměním a provozem udržíte pouze tehdy, když vytváříte takové divadlo, které skutečně baví a oslovuje vaše diváky. Pokud se ztratí vazba mezi tvorbou a publikem, celé snažení všech zúčastněných začíná pozbývat smysl a obrovské množství energie, času i financí se míjí účinkem. Jenže v dnešním mnohovrstevnatém a nesmírně pestrém světě baví každého něco jiného. Publikum je rozmanitější než kdykoli předtím, a proto musí být programová nabídka dostatečně různorodá, otevřená a schopná reagovat na rozdílné očekávání i potřeby. A to přirozeně někdy brání jednoduché ekonomické efektivitě, protože pestrost programu je náročnější na zdroje, organizaci i produkční zázemí. V jistém smyslu je divadlo nejefektivnější tehdy, když je „ekonomicky přiměřeně nevýhodné“, ale zato umělecky skvělé, poctivé a autentické. Právě v tom spočívá jeho jedinečnost – ve schopnosti nabídnout něco, co nelze změřit jen tabulkami a čísly, ale co má hluboký kulturní a společenský význam.
