Železniční nákladní doprava po útlumu uhlí řeší, čím nahradí dřívější objemy, jak naváže na proměnu těžkého průmyslu a kde posílí své zahraniční trasy. O těchto výzvách hovoříme s Radimem Ječným, předsedou představenstva ČD Cargo. Popisuje stabilizaci firmy, náhradu tradičních přeprav i význam průmyslových partnerství pro další rozvoj.
Nastoupil jste do čela ČD Cargo v únoru 2026. Jaké jsou vaše priority pro první rok ve funkci a v čem se bude vaše vize lišit od vašich předchůdců?
Jsem přesvědčen o tom, že vizi mám se všemi svými předchůdci stejnou: budovat úspěšného národního železniční dopravce ČD Cargo, který je pro zákazníky vždy první volbou. Dopravce, který je schopen průběžně investovat do svého rozvoje tak, aby mohl úspěšně fungovat i v příštích dekádách. Co se týče priorit: společnost si v minulém roce procházela náročnou restrukturalizací, kdy se musela zbavit přebytečných kapacit, a to bohužel i personálních. Hlavním cílem v letošním roce je firmu stabilizovat, dát našim zákazníkům jasně najevo, že tu jsme a po náročném období se opět nadechujeme k obchodní expanzi.
ČD Cargo historicky stojí na úzké spolupráci s těžkým průmyslem (např. Moravia Steel). Jak se tato partnerství vyvíjejí v době transformace české energetiky a průmyslu?
Je třeba si uvědomit, že ocel je základem naší civilizace. Bez oceli nepojede nejen železnice, jak její název napovídá, ale nepostavíme ani žádné budovy, nevyrobíme auta a bez oceli nebude fungovat ani internet. Jsem proto pevně přesvědčen, že v rámci Evropy přílišnou regulací a daněmi ocelářství úplně nezničíme a nestaneme se zcela závislí na importech především z Asie. S určitou dávkou skepse věřím i v zachování prvovýroby alespoň v některých evropských hutích. Ale tak jako vše, i tento sektor se mění. Již nyní vozíme daleko více železného šrotu do elektropecí než černého uhlí, koksu a železné rudy pro pece vysoké. Velmi aktivní jsme v importech surového železa ve formě sochorů a bram k dalšímu zpracování v ostravské Nové huti. Společnost Moravia Steel resp.
Třinecké železárny jsou pro nás klíčovým partnerem, jsme hrdí na to, že pro ně přepravujeme jak suroviny, tak hotové výrobky, mimo jiné i kolejnice. Pro těžký průmysl se snažíme přinášet inovace především v podobě moderního vozového parku a jsem přesvědčen, že těžký průmysl bude naším partnerem i v příštích letech.
S postupným útlumem uhlí přichází ČD Cargo o tradiční objemy. Jaký je váš plán pro nahrazení výpadku příjmů z přeprav energetického uhlí?
Uhelný útlum je tu s námi posledních čtyřicet let, kdy těžba uhlí postupně klesala a jednotlivé revíry se jeden po druhém zavíraly.
Pokud jsme dokázali tyto přepravy nahradit v minulosti, dokážeme je nahradit i nyní. Zatímco uhlí klesá, neustále roste podíl kontejnerové dopravy. Přímo pro energetiku a teplárenství budeme vozit více štěpky a dalších alternativních paliv, například komunálního odpadu. První úspěšné přepravy máme již za sebou. Přímo přeprava energetické biomasy je pro nás velkou výzvou a zároveň i příležitostí. Vzhledem k výrazně nižší výhřevnosti nás čekají k přepravě daleko větší objemy, budeme vozit více vlaků pro stejný energetický výkon než u uhlí.
Zahraniční expanze je pro ČD Cargo klíčová. Jaké konkrétní kroky plánujete pro posílení koridoru směrem k baltským přístavům (Gdaňsk, Gdyně, Svinoústí)?
Naše posádky na našich lokomotivách patří dnes ke každodennímu obrázku polských baltských přístavů. Je třeba si ale uvědomit, že tyto baltské přístavy slouží především pro těžký průmysl na dodávky surovin, jako je železná ruda, uhlí, surové železo, popřípadě dřevo či na exporty ocelářských výrobků. Bez těžkého průmyslu ztrácí tento baltský koridor pro nás většího významu, protože pro kontejnery jsou pro Českou republiku klíčové jiné přístavy – Hamburg, Bremerhaven, Rotterdam případně Koper.
