Letos uběhlo přesně 10 let od slavnostního otevření přístavby budovy Divadla loutek v Ostravě, která v sobě ukrývá jeho alternativní scénu. Přístavba má tvar do výšky protažené krychle nebo jak říkají její tvůrci, podobu věže u baziliky. Právě na věži se každý den otevře galerie šesti pohádkových postav, které jsou vyřezány podle návrhu Tomáše Volkmera. Se jménem Tomáše Volkmera a dříve i jeho otce Jiřího je Divadlo loutek neodmyslitelně spjato.
Divadlo loutek – můj osud, tak se dá stručně vyjádřit to, jak moc jste s Divadlem loutek svázán. Jak se stane, že se původně výtvarník a rodem loutkář ocitne v roli architekta, který spoluutváří vzhled budovy divadla?
Už v původním návrhu budovy divadla měly být na fasádě loutky. Divadlo mělo být původně větší, dispozice trochu jiná, ustoupilo se od tehdejších návrhů a nakonec se postavila budova, která stojí dnes a kde jsem navrhoval figury na fasádu. Orloj se ale realizoval, až když se i díky evropským dotacím povedlo financovat vznik přístavby. Oslovili mě tehdy, abych vlastně pokračoval v započatém díle. Těch figur na budově je pět. Figurují tam mužský a ženský element v podobě Krále a Královny, dobro a zlo v podobě Čerta a Anděla, doplňuje je Kašpar jako ekvivalent postavy, která věci staví naruby. Má proto obličej dole místo nahoře, jako to je u ostatních postav. Při navrhování orloje jsem vycházel ze soch umístěných kolem hlavní budovy Divadla loutek. Ke Kašparovi, Králi, Královně, Čertu a Andělovi jsem ale musel najít šestou postavu – a jako protipól k vysmívajícímu se Kašpárkovi jsem vybral Smrtku. Je to takový věčný boj těch dvou figur. Ani jeden z nich není vyloženě zlý, žonglují na hraně. Ten náš Kašpárek je opravdu spíše Kašpar, ta tradiční postava, co je blízká i dětem, je zosobněním tradice humoru, nadhledu.
Jak se za těch 10 let, co alternativní scéna stojí, změnili její diváci? Jak moc také zasahuje tak specifické místo, jakým je Ostrava, do tvorby loutkoherce?
Za těch deset let jsme se naučili ten prostor více využívat. Pro nás v divadle to byl proces. Je to intimnější, alternativnější prostor. Několik inscenací se přesunulo z velkého hlediště na alternativku a prospělo jim to. V loutkovém divadle je ale obecně patrný obrovský posun od iluzivního divadla k otevřenému herectví. My sami si s tímto přístupem také hrajeme a dnes už vznikají představení přímo pro alternativní scénu. Taková představení by nám jeviště tradičního typu nedovolilo. Mělo by zaznít, že v Ostravě je zcela jedinečné publikum. Ostrava je velká aglomerace. Divadlo bývalo vždy plné. Hodně se ale změnilo za poslední dva roky. Teď se ukazuje, že to, co bylo, je najednou jinak. Dětský divák se ve svých potřebách ale tolik nemění. Pro děti je osobní kontakt nesmírně potřebný. A my hledáme nové cesty k divákům. Epidemie nás učí úplně nově komunikovat s publikem. Teď se ukazuje, že divadlo by pro děti předškolního a raně školního věku mělo být intimnější. Divadlo je setkání živého člověka s živým, alespoň by se o to mělo snažit. Právě alternativní scéna nám umožňuje taková setkání realizovat i v posledních měsících.
Děkujeme za rozhovor.
Text: Tereza Zlámalová
Foto: archiv Divadla loutek Ostrava
