Teplárenství v České republice stojí na prahu zásadní proměny. Tlak na snižování emisí skleníkových plynů, dopady cen emisních povolenek, geopolitická nestabilita i technologický vývoj nutí provozovatele teplárenských soustav hledat nové cesty. Centrální zásobování teplem (CZT) přitom bývá mnohdy neprávem vnímáno jako překonaný odkaz minulosti. Ladislav Moravec, který se celou profesní dráhu věnuje energetice a působí jako ředitel Havířovské teplárenské společnosti, a.s., je toho názoru, že opak může být pravdou a optimalizovaný systém CZT může být jedním z klíčových pilířů dekarbonizované energetiky budoucnosti.
Co se vlastně skrývá pod pojmem teplárenství?
Teplárenství v podmínkách ČR vnímám jako dlouho zákonodárci opomíjený segment energetiky, i když vedle dodávek elektrické energie a vody je z podstaty potřeby tepelné pohody pro člověka minimálně s tejně důležitý. V jeho tradičním pojetí jde technicky obvykle o centralizovaný systém dodávek, historicky z výtopen, dnes již převážně z tepláren, které prošly řadou ekologizačních patření. Z pozice odběratelů se jedná o bezstarostnou službu, kdy neřeší nákup paliva, revize zařízení, poruchy ani investice do kotelny či tepelného čerpadla a pouze si jednoduše na otopných tělesech nastaví komfortní teplotu.
Má teplárenství v ČR nějaká specifika?
Jedná se především o masivní rozšíření systémů CZT, které bylo spjato s průmyslovou historií České republiky a s tradicí těžby uhlí, jež bylo po mnoho dekád klíčovým palivem rozvinutých teplárenských soustav. Dalším významným faktorem byl směr urbanizace velkých měst, kde preferovaná hustá sídlištní zástavba nebyla vhodná pro tisíce lokálních topenišť. Tyto faktory společně přispěly k vybudování rozsáhlých sítí CZT. V celoevropském kontextu je nutné dodat, že velmi rozvinuté systémy CZT existují rovněž v Německu, v převážné části skandinávských zemí, jako jsou Finsko, Dánsko či Švédsko, nebo například i na Islandu. Řada dalších zemí by tzv. dálkové vytápění ráda budovala, jedná se však o cestu administrativně, technicky i ekonomicky velmi náročnou.
Dá se tedy konstatovat, že CZT systémy jsou pokladem českého teplárenství?
Bezpochyby se jedná o základní kámen českého teplárenství a dědictví předků, které by bylo velmi složité dnes replikovat. V trvale osídlených hustých aglomeracích to považuji dokonce za nemožné. Pokladem je však pouze takový systém dálkového vytápění, o který se provozovatel soustavně stará, investuje do jeho rozvoje a distribuční rozvody včetně všech prvků sítě průběžně rekonstruuje s využitím nejlepších dostupných technologií. Objektivně je však nutné konstatovat, že benefity dálkového vytápění jsou provázeny i určitými negativními aspekty. Zásadní nevýhodou je na cestě od zdroje k odběrateli samotná transportní vzdálenost teplonosného média, které má nepříjemnou fyzikální vlastnost vyplývající ze zákonů termodynamiky. S délkou tepelných přivaděčů primární sítě i s hustotou sekundární sítě totiž přirozeně roste procento tepelných ztrát. V neposlední řadě jsou to pak centrální zdroje, které jsou v drtivé většině stále fosilní, a musí proto projít masivní proměnou palivové základny a používaných technologií směřující k maximální možné dekarbonizaci.
Jaká jsou nejzásadnější rizika pro provozovatele distribučních soustav?
Samotné distribuční soustavy jsou pochopitelně nejvíce ohroženy rozpadem rozvodné sítě. Je nutné si uvědomit, že soustava je komplexní systém, který byl z hlediska efektivity projektován jako celek, a jakékoli jeho dělení bez výjimky tuto efektivitu snižuje. Rizikové aktivity spočívají zejména ve snahách SVJ i koncových odběratelů o odpojení ze soustavy na vlastní zdroj, typicky tepelná čerpadla nebo plynové kotelny. Fakticky se jedná o návrat k lokálním topeništím, pouze maskovaný modernějším technickým řešením a často mylně motivovaný ekologickými argumenty či očekávaným ekonomickým přínosem. Největší riziko tak spočívá v atomizaci soustavy na nejmenší možné celky, kdy je v konečném důsledku instalován zdroj tepla pro každý dům nebo zcela absurdně pro každou bytovou jednotku.
Existuje tedy univerzální cesta pro optimalizaci CZT soustav?
Snižování distribučních ztrát v rozvodech a současně diverzifikace zdrojů je bezesporu alfou a omegou. Diverzifikace zdrojů umožňující aplikaci pestrého palivového mixu v dlouhodobém horizontu snižuje rizika spojená se závislostí na jednom druhu paliva a jeho volatilitou. Každá soustava je absolutní originál, který se obvykle organicky vyvíjel v čase, proto tedy neexistuje univerzální řešení. Cestou musí být využití alternativních zdrojů tepelné energie, avšak formou smysluplné koncepční decentralizace zdrojů pro soustavy CZT. Za ideální obecně považuji kombinaci základního ekologizovaného, ideálně multipalivového zdroje, sofistikovaně doplněného kogeneračními jednotkami, které přiblíží místo výroby tepelné energie k místu její spotřeby.
Jak plánujete se touto problematikou zabývat v Havířově?
Velkou devízou města Havířova je rozsáhlá distribuční soustava CZT, která pokrývá všechna jeho katastrální území a je zařazena v kategorii účinných soustav. Díky průběžné modernizaci je navíc ve velmi dobré technické kondici. Dlouhodobě je zcela dominantním palivem černé uhlí, proto je primárně nutné přejít na multipalivový, ideálně nízkouhlíkový zdroj našeho primárního dodavatele. Nicméně toto považuji sice za významný, ale generický krok podmíněný nezbytným odchodem od uhlí. Co vnímám jako zcela průlomové je právě částečná systémová decentralizace.
Proč je tento krok v podobě systémové decentralizace po dle Vás průlomový?
Především proto, že se daří prolomit dlouhodobě zakonzervované monopolní prostředí a zainteresovat všechny stakeholdery. Soustava CZT v Havířově už nebude mít jeden dominantní zdroj a jediného primárního dodavatele, ale bude druhým dodavatelem tepelné energie obohacena o kogenerační jednotku tzv. vnořenou do systému CZT. V první fázi budeme postupovat bezpečnou formou pilotního projektu jedné kogenerační jednotky, která bude instalována na naší největší předávací stanici a její ekonomické přínosy budou ověřeny v reálném provozu. Věřím, že právě symbióza multipalivového zdroje a menších kogeneračních jednotek vytěží potenciál výhod obou řešení a zajistí zmiňovanou diverzifikaci zdrojů. Výsledky analýzy tohoto pilotního projektu kogenerační jednotky vnořené do systému CZT pak mohou ukázat jednu z cest transformace teplárenství, a to nejen v Havířově.
