Do čela Národního ústavu duševního zdraví nastoupil 1. září profesor Jiří Horáček. V rozhovoru vysvětluje, jak se ústav pod jeho vedením bude soustřeďovat na posílení prevence, na péči o mladé, rychlé uplatňování výsledků výzkumu v praxi i promyšlené využívání psychedelik.
Pane profesore, jaké jsou Vaše hlavní priority po převzetí role ředitele Národního ústavu duševního zdraví?
Jako nový ředitel Národního ústavu duševního zdraví považuji za své hlavní poslání zajišťovat kvalitní péči pacientům a současně vytvářet podmínky pro odborníky věnující se výzkumu a klinické praxi. Cílem je, aby NUDZ byl nejen centrem excelence v oblasti výzkumu a léčby, ale také institucí, která systematicky přispívá k posilování odolnosti společnosti vůči aktuálním výzvám. V posledních letech pozorujeme výrazný nárůst psychických potíží u mladých lidí, od sebepoškozování a úzkostí až po hraniční poruchy osobnosti. Proto připravujeme vznik nového oddělení pro duševní zdraví dětí a adolescentů a zvažujeme i vybudování samostatného extramurálního centra pro tuto věkovou skupinu. Nejde však jen o rozvoj výzkumu; považuji za klíčové také posilovat odolnost celé společnosti vůči tlakům, které dnešní doba přináší. Primární prevence, podpora duševního zdraví a budování odolnosti jsou podle mého názoru nejen úzce propojené oblasti, ale ve většině aspektů se jedná o synonyma. Základem prevence by podle mne mělo být porozumění vlastním psychickým procesům. Teprve pak může člověk získat lepší kontrolu nad svou myslí i tělem a účinněji čelit takovým negativním vlivům, jako jsou společenská a ekonomická nejistota, dopady nových technologií či geopolitické napětí. Proto je nutné rozvíjet celostátní plošné programy a kampaně, do nichž se zapojí veřejnoprávní i soukromá média, tak aby se jejich poselství dostalo k co nejširší veřejnosti. Další oblastí je rozvoj sekundární prevence, tedy předcházení návratu závažných onemocnění, jakými jsou například schizofrenie či bipolární porucha. V této oblasti chceme ve větší míře využívat moderní technologie, od magnetické rezonance a EEG přes umělou inteligenci až po virtuální realitu, a převádět výsledky výzkumu přímo do každodenní klinické praxe. V této oblasti náš ústav dosáhl unikátních výsledků a kolega MUDr. Španiel se svým týmem představuje dokonce světovou špičku. Součástí mých plánů je také posílení institucionálního zázemí ústavu. Čekají nás finanční, personální i projektové audity, které mají zjednodušit interní procesy a uvolnit více kapacit pro samotný výzkum a péči. Do budoucna se chceme zaměřit i na rozšíření nabídky psychoterapeutických služeb a otevření dalších specializovaných ambulancí v doposud vcelku opomíjených oblastech, jako je sexuologie včetně pomoci v této oblasti pacientům s psychiatrickými diagnózami.
NUDZ dlouhodobě patří mezi evropskou špičku ve výzkumu psychedelik a inovativních metod léčby. Jaké projekty Vás čekají v následujících letech?
Výzkumu psychedelik se věnuji již čtvrt století a je pro mě velkou ctí, že jsem mohl být součástí nejen obnoveného zájmu o tyto látky, ale i současného procesu jejich klinického schvalování. Psychedelika se ukazují jako mimořádně účinná léčiva u řady diagnóz. Nejvíce dat máme u rezistentní deprese, tedy deprese nereagující na běžná antidepresiva. Zatímco u standardních SSRI antidepresiv trvá nástup účinku týdny, psychedelika působí u významné části nemocných okamžitě, což v psychiatrii představuje zásadní průlom. Zatím s nimi počítáme především u těch pacientů, u kterých běžná antidepresiva nefungují. Nicméně se ukazuje, že by v budoucnu mohla být i lékem první volby. Významný pokrok přinesla také léčba posttraumatické stresové poruchy. U PTSD se nyní schvaluje látka MDMA, která v kombinaci s psychoterapií vede u 60–70 % pacientů k úplnému odeznění diagnózy. Další velmi nadějnou oblastí je léčba tzv. existenciální tísně, tedy depresivních potíží, které často doprovázejí vážná onkologická onemocnění. Zde běžná léčba selhává a psychedeliky asistovaná terapie často představuje jedinou účinnou možnost. Nadějné výsledky přinášejí také studie u závislostí, úzkostných poruch či u neurodegenerativních onemocnění. Aktuálně budeme spouštět studii zaměřenou na časné kognitivní potíže, které mohou být předstupněm Alzheimerovy choroby. Tuto klinickou studii realizujeme s podporou Nadačního fondu PSYRES. Díky svému vlivu na neuroplasticitu by psychedelika mohla zpomalit či zabránit rozvoji demence. Jedná se významnou, ale zatím zcela neprozkoumanou oblast, tak jsem na první výsledky sám velmi zvědavý. Na druhé straně by naši čtenáři měli být trpěliví, protože očekávání se skutečně nemusejí naplnit.
Jakou roli podle Vás budou hrát moderní technologie – například umělá inteligence, digitální terapie nebo nositelná zařízení – v diagnostice a léčbě duševních onemocnění?
Z hlediska výzkumu je využití umělé inteligence zásadní. Uplatňuje se při analýze zobrazovacích či genetických dat podobně jako v jiných medicínských oborech. Současně představuje inspirativní téma pro přemýšlení o samotné povaze lidského vědomí. Všichni si klademe otázku, jak je možné, že úplně jiný substrát a jiný mechanismus zpracování informací vede k výsledkům tak podobným, jako je tomu v případě činnosti lidského mozku. Pokud jde o „psychiatrii budoucnosti“, jsem skeptický k představě, že by AI mohla zcela nahradit psychiatry. Někteří kolegové se obávají, že dialog vedený umělou inteligencí může nahradit diagnostický rozhovor či dokonce psychoterapii. Představuji si využití AI v roli podpůrného nástroje, např. při screeningu, základním třídění nebo u jednoduchých terapeutických intervencí. V komplexní psychoterapii však zůstává nezastupitelný lidský kontakt, tedy setkání v relaci „já-ty“, která je samotnou podstatou terapeutického vztahu. Terapeutický vztah je hlavním a nejúčinnějším nástrojem psychoterapie. Nemyslím si, že by ho mohla AI v dohledné budoucnosti nahradit. V psychiatrii totiž neléčíme jen slovy, ale především právě zmíněným vztahem a autentickou lidskou přítomností, kterou žádný umělý systém nedokáže nahradit. Samozřejmě se mohu mýlit, budoucnost prostě ukáže.
