Tomáš Pojar je prorektorem pro zahraniční vztahy a další vzdělávání CEVRO Univerzity (dočasně uvolněný z funkce). Působil v diplomatických službách, v současné době působí jako národní bezpečnostní poradce a poradce premiéra ČR. Ptali jsme se ho především na pozitiva spolupráce armády, byznysu a co může nabídnout univerzitní prostředí.
Pane prorektore, posilování obranyschopnosti země není jen o armádě, ale i o spolupráci s byznysem a univerzitou. Na jaké úrovni jsou tyto vztahy u nás?
Zatím se úplně nedaří, aby státní správa fungovala s byznysem a byznys s vysokými školami a bezpečnostní složky s byznysem a s univerzitami navzájem. Ale zase je třeba říci, že se v tomto směru situace zlepšuje. Bavíme-li se přímo o armádě, tak tam najdeme řadu lidí, kteří si to uvědomují a vidí, že musí dojít ke změně myšlení. Armáda je z podstaty konzervativní instituce, kde změny nejdou úplně rychle a její setrvačnost je obrovská. To ale neznamená, že se s tím nemá nic dělat. Naopak se s tím musí něco dělat. Armáda a ministerstvo obrany potřebují maximální podporu v tom, aby se situace zlepšila a že zároveň naše novodobá armáda nakonec i s ohledem na trh práce musí být daleko prostupnější a propojenější s potřebami moderního byznysu. Armáda nyní potřebuje mezi vlastními vojáky daleko více IT odborníků a dalších vysokoškolsky vzdělaných lidí a specialistů, než tomu bylo v minulosti. A armáda zároveň těmto lidem může nabídnout dobré startovní prostředí pro budoucí uplatnění ve špičkových firmách po odsloužení vojenské služby. Sám jsem se před více než deseti lety podílel na přípravě postgraduálního programu MBA zaměřeného na řízení kybernetické bezpečnosti na CEVRO Univerzitě. Tehdy to byla v českém prostředí taková popelka, nejen že takové studium nikdo nenabízel, ale také se málo kladl důraz na to, že kybernetická bezpečnost není jen o IT, ale také o správném (lidském) řízení. Tímto programem již prošlo několik set studentů, z nichž řada působí v bezpečnostních složkách našeho státu.
Obranný průmysl je rychle rostoucím segmentem ekonomiky. Je, dle Vašeho názoru, armáda schopna nabídnout průmyslu smysluplné zakázky?
Dlouhodobě otevřeně říkám, že český obranný průmysl by měl být hlavním dodavatelem armády tam, kde to dává smysl a kde naše firmy mají co nabídnout. Česká armáda je samozřejmě důležitým zákazníkem, ale pravda je, že naše zbrojovky daleko více prodávají jinde. Také dlouhodobě říkám, že čím budou naši zbrojaři silnější a čím více budou vyrábět doma na našem území, tím se bude posilovat naše bezpečnost. Česká republika tak má zájem na tom, aby zbrojní produkce doma rostla. Věřím, že s tím, jak se budou postupně navyšovat výdaje na obranu, podaří se je rozumně investovat i z podstatné části v české ekonomice.
Patříte k hlavním strůjcům tzv. muniční iniciativy na podporu Ukrajiny. Jak moc jsou do této iniciativy zapojeny české firmy?
Díky muniční iniciativě jsme prohloubili vztahy s našimi spojenci, ať už jde o Spojené státy, Německo, Dánsko, Holandsko, či Velkou Británii. Do českého průmyslu tak skrze muniční iniciativu přišly obrovské peníze. Jenom z Holandska a Dánska to jsou tři miliardy euro, sedmdesát pět miliard korun, které posílily naši konkurenceschopnost, zaměstnanost a koneckonců i odvody do českého rozpočtu. Muniční iniciativa totiž otevírá dveře českým firmám, aby se ucházely nejenom o zbrojní zakázky, ale i o další klíčové zakázky v kritické infrastruktuře v zemích západní Evropy, které dávají a budou dávat na obranu značné finance.
Děkujeme za rozhovor.
Text: redakce
Foto: Úřad vlády ČR
