Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví v nové vládě Andreje Babiše, popisuje podstatné kroky, které chce prosadit v řízení a financování péče. Vysvětluje, proč musí pojišťovny převzít větší odpovědnost, jak urychlit vstup AI do medicíny a jak zajistit stabilitu dodávek léčiv.
Kde vidíte největší rezervy českého zdravotnictví v řízení, financování a efektivitě systému a jaké změny považujete za nezbytné?
Naše zdravotnictví je založené na systému veřejného zdravotního pojištění, ve kterém hrají klíčovou roli zdravotní pojišťovny. Ty jsou zodpovědné za zajištění dostupné kvalitní péče pro své pojištěnce. Tuto roli však nyní dostatečně neplní. Je nezbytné, aby byly aktivnějšími hráči v systému, pracovaly s daty a skrze smluvní politiku a úhradové mechanismy motivovaly k vyšší efektivitě a kvalitě poskytované péče. K tomu je nezbytné dát pojišťovnám větší odpovědnost, ale i smluvní volnost a prostor pro dohodu s poskytovateli. Směrem k pojištěncům mají mít možnost se více odlišit a konkurovat si, včetně možného nastavení finančních bonusů za dodržování prevence. Právě podpora prevence je klíčem k udržitelnosti zdravotnictví do budoucna, neboť hlavní zátěž představuje obrovský nárůst chronických onemocnění, jako jsou onemocnění srdce a cév, diabetes či rakovina, která jsou z velké části odvratitelná prevencí, resp. při včasném záchytu je možné je úspěšně léčit. S tím souvisí nutnost dalšího posilování primární péče, tedy především kompetencí praktických lékařů, ale i nelékařských profesí. Zásadní pro zvýšení efektivity je dotažení elektronizace zdravotnictví tak, aby byla zdravotnická dokumentace povinně vedena v elektronické podobě a data byla sdílena mezi poskytovateli.
Jak by měl stát nastavit pravidla pro využívání umělé inteligence v medicíně, aby se urychlila diagnostika i péče, ale zároveň se zachovala bezpečnost a důvěra pacientů?
Umělou inteligenci považuji za obrovskou příležitost, jak zvýšit efektivitu diagnostiky a léčby pacientů, ale zároveň i lépe využít lidské zdroje ve zdravotnictví, které budou vzhledem ke stárnutí populace pravděpodobně čím dál více omezené. Cestou, jak toto řešit, jsou inovativní technologie, včetně umělé inteligence. Vlastností těchto technologií je, že jejich vývoj jde velmi rychle dopředu, tudíž je nutné nastavit mechanismus jejich vstupu do systému tak, aby byl co nejpružnější a nečekali jsme několik let, než budou využívány. Samozřejmě základním předpokladem je jejich certifikace, která garantuje bezpečnost, včetně ověření dat, na kterých jsou tyto technologie „vytrénovány“. Obecně se domnívám, že se umělá inteligence v následujících letech stane přirozenou součástí diagnostických a léčebných metod a bude pomáhat i v redukci administrativní zátěže.
Jaké systémové kroky chcete přijmout, aby stát i farmaceutické firmy dokázaly lépe předcházet nedostatku základních i specializovaných přípravků?
V prvé řadě je třeba, abychom nejen na úrovni České republiky, ale i Evropské unie činili maximum pro udržení, resp. přilákání výroby léků a účinných látek na naše území a nebyli tolik závislí na dovozu ze třetích zemí. Jakmile budeme mít větší kontrolu nad dodavatelskými řetězci, bude to znamenat i větší odolnost před nedostupností léků. Zároveň je nutné mít v případě minimálně některých zásadních a nenahraditelných léčiv dodatečné zásoby, ze kterých bude možné čerpat v případě výpadků. Je rovněž třeba tvrdě postihovat nedovolené reexporty léčiv, kdy se dovezené léky nedostanou k českým acientům, ale jsou vyvezeny do zahraničí. Neméně důležité je podporovat vývoj léků a širší zapojení klinických hodnocení tak, aby se pacienti dostali co nejrychleji k nejmodernější léčbě.
